Pan exprezident Václav Klaus se, mimo jiné, proslavil svými názory na to, co je a co není pravicové. Například snowboard, ten je jednoznačně levicový. Jeansy jsou ovšem pravicové. (Na rozdíl od jeansové bundy.) Tehdy jsem se tomu smála - a vlastně mi to kategorické rozdělení přijde vtipné i dneska. Nebo… možná přišlo. Na Heroine je skvělý článek věnovaný propagaci “tradičního ženství” na sociálních sítích.
Když mi před pár měsíci můj (pravicový) známý napsal, že jestli ještě pletu, a že pletařky jsou vlastně alt right (s podlinkou “Tyjo, škoda, že jsem tě tehdy… protože jestli je pletení pravicové…!), docela jsem se zarazila. (Ne kvůli tomu podtónu.) Opravdu má záliba v pletení znamená, že jsem něco fujky a rozhodně ne liberál?
Svým způsobem to celé dává smysl. Pletení je takové tradiční, sedávej panenko v koutě. Taky bábovky jsou tradiční, děti jsou tradiční. Manželství je tradiční. Lebensborn a vize té pravé nacionálně socialistické matky zosobněná v paní Martě Goebbles, to je jen reklama na tradici, to není nic nového. “Dobudeme území prostřednictvím děloh našich žen.” to už taky kdysi dávno někde zaznělo. Jen… zatímco kdysi to byly plakáty a agitky, případně rovnou zákony, dneska tu máme Instagram a Youtube.
to pravé místo pro ženu
Kdo alespoň z povzdálí nesleduje zoufalý boj “posledních bílých mužů” v USA, pro toho může být celá věc poměrně nepochopitelná. Tak jen z toho co je v Heroine zmíněno a i já o tom něco zaslechla: Takový ultra tradiční, americký heterosexuální bílý muž je poněkud finančně i sexuálně frustrován. Přibývá mu vrásek, nikoli vzdělání a majetku. Správný svět je ten, ve kterém vyrostl, svět, kde se tatínek doma sám pouze vysvlékl/oblékl a kde maminka pekla skvělé koláče. Svět, ve kterém jeho sestra makala u dřezu, zatímco on se věnoval mužským věcem. A tento muž je poněkud rozladěn. Svět vůbec nefunguje tak, jak mu to doma říkali. V práci má šéfovou! Holka co ji pozval na rande se ho odvážila odmítnout! A nebo po něm, dokonce(!), jeho přítelkyně chce, aby občas vynesl odpadky a ponožky nenechával uprostřed koupelny! No, přestává to už všechno…! Náruč porozumění nicméně nachází. U dalších modernitou stižených heterosexuálních bílých mužů. Společně nenávidí všechny ženské (kromě svých maminek). Ale protože volání rodu neumlčíš a vize tradiční rodiny se vždycky připomíná, hledá nějakou, která spolu s ním stvoří oázu “starosvětské normality”. Tradiční ženu. Kterou bude moct sice obecně nenávidět, ale znáte to, manželství má i své výhody.
Hodně zjednodušeně – tihle pánové si říkají Alt Right, jsou potetováni hakenkrajtzama, s sebou tahají kvér a sdružují se na různých fórech. Ti kteří zaboha nemohou najít tu pravou žijí v nedobrovolném celibátu. A jsou naštvaní na celý svět, který jim pomalu a bez dovolení bere jejich hračky.
Problém je… že ti staří tradiční tatíkové měli i rozkošné holčičky. A ty holčičky umí číst a dokonce mají i ty internety. A ne, opravdu nechtějí být jenom šedivé křepeličky čekající v koutku na to, až budou provdány za nějakého dobrého kolíka. Když se však chtějí zapojit a po boku mužů bojovat za krásný zářivě bílý svět, jsou vyfakovány zpět k plotně. A tak, zatímco se v troubě peče jablečný koláč, nahrávají nějaké ty drobnosti na sociální sítě aby – podobně jako spousta jiných matek po celém světě – měly v tom osamění dojem alespoň nějaké hodnoty. Lajky tam a nenávistná ideologie (ovinutá paličkovanou krajkou) ven. A že se ty lajky sypou! Vždyť kdo by neměl chuť na koláč jako od babičky? Ta ideologie se v tom tak nějak ztratí, vždyť ony to tak nemyslí...
babiččiny recepty
Vlastně mám pro ty dámy pochopení. Sama mám tradice ve velké úctě a řekla bych, že se jim dost podřizuju, někdy až moc. Ve 30 jsem už byla vdaná a měla dvě děti. A že podruhé? No ovšem. Poprvé jsem se vdala ve 23. (Ano, abych stihla mít dítě ve 24 jak si přeje pan Babiš. :-P) Jenže! Ten pečlivě vybíraný protějšek, tradiční muž tradičního vzdělání, prostřední z 5ti sourozenců… děti nechtěl. Nebo rozhodně ne tehdy. Nebo jsem to možná neřekla dost jasně. A já už jsem pak přestala být ochotná nakupovat, vařit teplé večeře, uklízet a poslouchat. Výměnný obchod - služby za dítě - nefungoval.
Když jsem si celou tu příhodu (a nekonečnou frustraci která ji provázela) analyzovala, konstatovala jsem, že se nedá říct, že by něco bylo špatně. Od svojí mámy jsem dostala prověřený recept na to, jak “upéct tradiční rodinnou bábovku”. Z ženských časopisů jsem už coby teenager donasála, co mi z domu chybělo. Že muži za nevěru nemohou, že sex potřebují pořád, že nemohou uklízet, že potřebují být večer v hospodě, že o víkendu chtějí být sami… měla jsem prostě recept na dokonalé rodinné i životní štěstí. A jela jsem podle něj.
A moc se divila, že nefungoval.
Ono totiž, doba se změnila. Mouka je jiná, pšenice má jiné odrůdy. Ten ztužený náhražkový tuk už se nevyrábí. A sehnat plynovou troubu, co se zapaluje špejlí, to je taky kumšt. Nemůžeme se divit, že to chutná jinak a že to blbě kyne a rozpadá se.
Ano, bylo by pohodlné mít na život osvědčený recept, v 16 zapadnout do jasně daných kolejí a jet v nich až do smrti. A mnoho žen by to jistě ocenilo, o tom žádná. Jenže svět se změnil. Recept nefunguje. A je značně pokrytecké retušovat tu přismahlou bábovku ve fotošopu.
hezky česky
Autorka článku v Heroine píše, že tady v Česku to rozhodně není takové, jako v USA. Že tady žádné spojení s krajní pravicí není. A má pravdu. Co je jinde vnímáno jako “tradiční” je tady často běžná věc. Troufám si říct že žitá realita 80 % ženatých mužů 50+.
Mimo liberální sféry má žena hodnotu jen ve vybraných případech. Jednak, jako kus sexy masa ke konzumaci. Ať už vizuální nebo fyzické. Jako levná služebná síla, uklízečka, kuchařka, pečovatelka a “gumová panna”. A jako údernice, plnící státem dané normy v oblasti lidských zdrojů. V tomto směru má žena hodnotu cca 3 měsíce po porodu zdravého dítěte a pak zase až coby plnohodnotný daňový poplatník. Cokoli mezi hodnotu nemá, navíc, za nestandardní provedení jsou body strhávány.
Tuto každodenní žitou realitu nádherně ilustruje oblíbená show Výměna manželek. A nenechte se zmást tím, že to je casting. Ono to má i demografické dopady. Protože má žena hodnotu jen někdy – zato o ni téměř jakkoli může přijít – je s ní nakládáno jako s věcí, kterou je možné kdykoli vyměnit za lepší model. 50 % dětí se rodí mimo manželství ne proto, že by byla svatba nákladná. Nákladný je rozvod. Tradice byla dějinným vývoje přežvýkána a vykoštěna. (Jak řekl nějaký klasik, pokud chcete návrat tradiční rodiny, zrušte důchodové zabezpečení a sociální systém.) Zatímco muž bez ženy kráčí dál, hrdě vztyčený, jeho bývalá partnerka přichází o panenský lesk a coby samoživitelku ji rozhodně nešetří ani výroky čelních představitelů státu. Na co si ty ženské pořád stěžují?! Tolik jsme pro ně udělali, pračku vymysleli, sporák vymysleli, elektřinu zavedli, rodičovskou jim dali…
A že jsem moc příkrá? No, tak se koukněte sami. Vzpomeňte si na své spolužačky ze základky, na ty co jste je naposled viděli za pokladnou v Albertu. Už nebyly moc sexy, co? Jak by taky mohly.
lněné šatečky a montessori hračky
Pokud někoho autorka článku zmiňuje jako propagátorky “tradiční ženskosti”, pak to jsou ženy které ušly zpravidla dost podobnou cestu. Mladá dívka, studentka, vzdělaná liberálka, cestuje sama, poznává život a svět, píše blog, podniká… a pak se zamiluje, sestěhuje a následuje svatba a miminko, ne nutně v tomto pořadí. Manžel má dobrou práci, PR jede. Peníze nechybí. S blížící se mateřskou dostává komunikace poněkud jiný charakter a za první rok mateřství se posune někam úplně jinam. Proklamace mateřské lásky, neustálý pocit naplnění. Montessori hračky, skromnost, minimalismus, lněné šatečky. Ženský kruh. Žena by měla…
Jako… ono se to muselo stát. I mileniálové stárnou a z Berlína se vrací na rodné maloměsto, kupují řadovky a sní o něčem lepším. Prý platí že kdo nebyl v mládí levičák nemá srdce a kdo jim zůstal i ve stáří, nemá rozum. Ale že by 30 byla stáří? Jak se z “ukazuju prsa na potkání v průsvitném topu” stane “kojím s šátkem přes hruď, abych nepohoršovala”? Co je za tím?
Vždycky když Ina T. (bloggerka která má pro spoustu lidí hodnotu jen jako sexy maso) zveřejní něco feministického, sesypou se na ni její followerky jako vosy. Na první pohled je to nepochopitelné. Proč ty holky bojují za něco, co je proti nim samotným? Copak je fakt baví být otlapkávané seniory v MHD a zcela závislé na partnerovi?
Jenže… ono je to jako s Putinem v Rusku. Jasně, stav není ideální. Ale strach ze změny a z toho, že bych se najednou musela učit něco nového je tak velký, že raději budu svou “roli správné ženušky” hájit až do posledního dechu. Možná jsem v tom fakt nešťastná – ale rozhodně to nemohu přiznat. Nic jiného neznám. Musela bych uznat, že jsem se spletla. A snad i že za své neštěstí si můžu sama tím, že proti tomu nic nedělám.
To ale, myslím, není ten případ zázračné proměny z pařmenky v takřka světici.
Věc se má tak. Být mámou není zrovna mentálně nenáročné. Jsme v tom samy. Vymezujeme se proti praktikám našich matek a babiček. Porod nás připravil o hodnotu sexy prdelky i pracovnice měsíce. Přišly jsme o pevnou půdu pod nohama, jsme nejisté a snažíme se chytit čehokoli, co nám vrátí dobrý pocit ze sebe sama. Toužíme po komunitě, přijetí, potvrzení. A tak se vracíme zpět k tomu, co známe z dětství, z knížek, z filmů. Z krásných slavných instagramů amerických #tradwifes. Bereme, co je. A nemáme už mentální kapacitu na to, to nějak do hloubky zkoumat. Povedený chleba je okamžitá výhra. Napsat esej trvá o dost dýl. (A nedá se to dělat s dětmi, ani pak vyfotit na IG.)
Přesto, nebo právě proto, bychom však měly zpozornět a přijmout odpovědnost za svět, který svým dětem tvoříme. Článek na Heroine by měl být povinným čtením proto, abychom zjistily, jestli si spolu s estetikou dřevěných hraček do bytu netaháme i něco, co poněkud zapáchá.
Tvořením líbivého feedu se dost možná stáváme součástí reklamní kampaně, kterou bychom jinak nejraději zakázaly. Nastavujeme nové normy, mimoděk říkáme, co je správné a co ne. A je to opravdu to, co chceme říkat? Opravdu chce Lucie_Thehubs vystupovat jako vizuálně dokonalá manželka a matka tří dětí “která ví že není dokonalá” a v komentářích zdůrazňuje, jak je její muž “celkem oprávněně” znechucen z jejího nedostatečného plnění tradiční role? Jakkoli to asi má sledující uklidnit, že v tom nejsou samy, cesta do pekel bývá dlážděna dobrými úmysly.
Nakonec, žít v rodině s tradičně rozvrženými rolemi může znamenat jen to, že vám to zrovna v tuhle chvíli takto vyhovuje. A že to nic nemění na vašem přesvědčení o rovnosti pohlaví, ras, tvarů i ročníků narození. Jen možná stojí za to o svém přesvědčení nemlčet. A to vlastně kdykoli. Ať už jste team pro life nebo pro choice.
Ps: Tento text byl napsán mezi uspáváním a kojením a editován s 9m kojencem na klíně.