Neumím ukrajinsky, nemám nemovitosti ani firmu, ani velké auto/autobus. Nejsem zdravotník ani bojovník ani politik ani hacker. Zato mám malé děti.
Za ty dva dny už jsem se dostala z vyděšeného šoku do „ty hajzle, já se tě nebojím“ – což je v mojí životní situaci a kontextu „jsem občan země NATO a tak jakákoli moje pomoc za hranicemi bude vnímána jako záminka k obsazení Pobaltí“ celkem trapné. Celkově je to celé jako z béčkového hororu, kde sadistický magor nutí nijak nesvázaného hrdinu dívat se, na mučení svého kolegy – protože nad kotlem s vařícím olejem má pověšené jeho děcko.
V téhle situaci prostě nezbývá než dělat aspoň to málo, co mohu a důvěřovat lidem, kteří se tématy bezpečnosti a diplomacie živí, že jejich rozhodnutí budou nejlepší možná. Dějiny píšou vítězové a po bitvě bude každý generál a je mi jasné, že až se o tom budou má vnoučata učit ve škole, můžou být odborné názory velmi kritické. Jenže do alternativních vesmírů a ještě v budoucnosti bohužel neumíme nahlédnout.
Budoucnost bychom ale všichni znali rádi a nebo aspoň v nějakých základních rysech dokázali predikovat. A to je něco, s čím pracovat umím. Ne teda že bych byla kvalifikovaná věštkyně z křišťálové koule, ale research provázaný s datovou analýzou dokáže člověka či firmu aspoň mentálně připravit na leccos.
—————————-
Asi všichni experti se shodnou, že ve čtvrtek ráno skončil svět v podobě, v jaké jsme ho znali posledních 32 let (1990), 20 let (11.9.2001) či 2 roky pandemie. (Tvl. těch dějinných událostí už jsem zažila nějak moc a to nepočítám klimatickou změnu a ty menší krize.) A nemůžeme říct, že bychom do téhle další změny vstupovali v životní formě. Efekt pandemie si už nějakou dobu „užíváme“ v podobě inflace (rostoucí ceny všeho) vyvolané kombinací snížené nabídky (nemocní a migranti nepracují, lodní doprava se zasekává, dělníci kompletovali respirátory místo ledniček) a zvýšené poptávky (chceme na kola, na lyže, utratit prachy co jsme neprožrali na dovče, vylepšujeme domácnost…). Ve škole jsme se učili, že je inflace obvykle spojená s hospodářským růstem – poptávka a tlak na vyšší výrobu zvyšuje poptávku po inovacích (vyrobit více za méně) a šikovných pracantech (ti si můžou diktovat lepší částky na výplatní pásce). A stát na tom koneckonců netratí, protože inflace požírá státní dluh zatímco na daních se nominálně vybere víc.
Válka na Ukrajině to ale mění. Pokud se chceme (a my chceme) postavit na stranu Ukrajiny, musíme přijmout sankce proti Rusku. Ani tahle válka ale nebude zadarmo. Rusko a Ukrajina společně přibližně cca 1/3 světové pšenice. Ta letos buď nevyroste/nebude sklizena, nebo ji prostě nekoupíme. Ukrajinští muži jsou hybnou silou našeho stavebnictví i zemědělství. Teď budou bojovat, české firmy budou nuceny najmout jiné lidi. Dražší lidi. Plyn k nám teče především z Ruska a pokud jeho prostřednictvím nechceme financovat Kreml, musíme stáhnou termostaty a brát odjinud. Norsko ale už teď jede na max, takže ceny pravděpodobně dále porostou. Nejistota kterou teď všichni cítíme s příchodem uprchlíků (o které máme morální povinnost se postarat) bude ještě hmatatelnější. A těch změn může být více a mohou být silnější. Multiplikační efekt se tomu říká.
Je tak možné, že v následujícím půlroce přestanou tak skvěle fungovat reklamy, lidé se přepnou do modu „nakupuju jen v akci“ a překecat nás mileniály k nákupu zbytných hovadin bude těžší – protože budeme financovat důležitější věci. Ekonomika se začne za-sek-áv-at. Přijde tlak na to uvolnit sankce a vzdát se. Což fakt nechci.
Proč to všechno píšu?
Protože jsem zastánce co netvrdších sankcí, které ale v důsledku musí bolet i nás.
Protože je v mých silách tu bolestivost o chlup snížit. Pomoct lidem (firmám, obcím) se na to připravit.
Umím hledat a pojmenovávat příležitosti a hrozby, umím zjistit co potřebuje zákazník pro svou věrnost. Vyznám se v datech ze staťáku. Ačkoli neovládám vícerozměrné modely, znám lidi co je mají v malíku.
Pomůžu vám připravit se na možné scénáře budoucnosti. Tak, aby vás pak ten náraz nesložil.
Tahle krize může skončit velkou katastrofou. Stejně tak na ruinách starého můžeme postavit nové.
Ještě nevím jak to uchopit, ale pokud to s vámi rezonuje, pojďme si napsat, zavolat, potkat se.
A pak společně měnit svět. (A tomu magorovi nakopat půlky.)
