Minimalismus je trend, který je vidět. Prázdný byt, volný prostor, svobodný pohyb, cestování po světě jen s batohem a plavkami. Hezké fotky. Než ale začnete ochat nad minimalistickými guru, zkuste se rozhlédnout kolem sebe. Dost možná kolem sebe máte větší borce. Nebo jimi sami jste.
Chamtivá ženská
Jako každá holka z venkova, i já mám silný vnitřní pocit, že bych se měla zásobit na horší časy. Když vidím něco co je zadarmo, zasvítí mi očička. Nebýt snahy o vlastní důstojnost a vůle, našli byste mě všude tam, kde se něco rozdává. Nechat to na mé základní přirozenosti, nikdy bych po přehlídce nenechala (jedinou!) dárkovou taštičku pod lavičkou. Naštěstí pro mě i pro mé okolí, hanba by mě fackovala, něco takového provést.
Nejsem z chudé rodiny. Ale jsem ze tří holek, tatínek je dost "šporlivý"a na rozdíl od vzdělání, sladkosti, kosmetika ani jiné holčičí pičičmundičky nebyly samozřejmostí. Když jsem se stala bloggerkou a pozvali mě do showroomu, vzala jsem, co dali. Když jsem po škole začala pracovat na nákupu v retailu, na stolku u dveří se pravidelně objevovaly vzorky kosmetiky a jídla. Volně k rozebrání. Ani ty jsem nenechala bez povšimnutí. Jednou za čas jsem sice podělila kamarádky a známé, rozdávala jsem chleba bezdomovcům na ulici. Ale to není řešení. Jak si to ale srovnat v hlavě? Jak nemít nutkání chamtivě brát všechno, co vidím a mohlo by se hodit?
Základy minimalismu
S minimalismem je to jako s hubnutím. Po tvrdé redukční dietě zpravidla nastává jojo efekt, dlouhodobě zabírá jenom celková změna životního stylu a myšlení. Já osobně nejsem zastáncem "moudrých pouček" a spolehlivých rad. Ale když se podívám na svůj současný životní styl (a životní styly těch, které ve svém okolí považuju za minimalisty), vidím tři základní myšlenky. Až když jsem si je osvojila, přestala jsem toužit po zbytečnostech. A nebudu se s vámi hádat pokud budete tvrdit, že ve skutečnosti jde jenom o jednu.
Nahraditelnost a dostupnost
Žijeme ve společnosti, ve které je téměř vše materiální dostupné a nahraditelné. Pokud si doma zapomeneme plavky, můžeme si nové koupit na pláži. Pokud potřebujeme křovinořez, můžeme si ho půjčit. Už uvědomění si této nahraditelnosti je klíčové. Už nemusíme schraňovat použité silonové sáčky. Kdykoli můžeme sehnat nové. A pokud by se náhodou přestaly vyrábět, objeví se něco, co je dobře nahradí.
Stačí si vzpomenout na to, jak jsme jako děti jezdili na dovolenou. Když mi bylo 13, jela jsem se sborem na 14 dnů do Řecka a každé dítě muselo při nástupu do autobusu odevzdat 2 kg chleba. Dneska už by nám to přišlo fakt divné. Ale tahat sebou životem zásoby laků na nehty, bločků a propisek, to nám divné nepřijde.
Už nejsme tak chudí a popravdě, když v ruce nedržíte zvolna tvrdnoucí pecen, máte ji volnou k pomoci druhým a ti se vám mohou odvděčit čerstvým pečivem.
Během Masters of Rock ve Vizovicích jsme z nudy pomohli odnést banánovku knih z charity shopu Dotek na zámek. Mysleli jsme si, že tak aspoň zjistíme, kde zámek je a nakonec jsme, překvapení, jako odměnu dostali vstupenky na prohlídku.
Ať už cestujete nebo ne, ekonomika sdílení je další bonus k dostupnosti. Chybí ti štafle? Proč je kupovat, když se můžeš zeptat u souseda? A když to jde se štaflema, proč by to nemohlo jít s autem? Nakonec, týká se to i služeb a činností. Proč ztrácet čas s úklidem bytu, když jsou lidé, kteří to pro vás rádi udělají?
Ekologie
Naši prarodiče věci opravovali, naši rodiče pokažené vyhazovali. A co my? Už se vám stalo, že jste vyhodili nebo odložili něco jenom proto, že už to nebylo in? Nevidím smysl v tom stát se minimalistou tak, že všechno odnesete do kontejneru. Co takhle zkusit je lépe spotřebovat? Dokonalá spotřeba je takový můj osobní pojem. Znamená to nejen nevyhazovat dobré věci. Znamená to nenechat je zkazit.
Dokonalá spotřeba má ekologický základ a k minimalismu míří přes něj. Pro mě bylo stežejní rozhodnutí, vyhnout se v maximální míře palmovému oleji. Přišlo to ze dne na den, o velikonocích, na základě děsivého snu o útěku z hořícího pralesa. Palmáčové perníčky jsem rovnou rozdala ještě u rodičů, ale v Praze na mě čekaly zásoby nakřečkovaných trvanlivých potravin, naštěstí zabalených. Ty putovaly do krabice na chodbě domu, s cedulkou "volně k rozebrání". Přečetla jsem ale další eko články a zjistila, že mnohem více palmáče je v kosmetice. Vytáhla jsem všechny drogistické věci ze skříněk a košíků. Nikdy neotevřené šampony, sprchové gely a tělová mléka. Spousty vzorků. A pak otevřené věci. V množství jak pro dětský tábor. To co smrdělo stářím, letělo bez milosti do koše. Nové, neotevřené věci jsem odnesla do azylového domu a na ty polovyčerpané aplikovala princip dokonalé spotřeby.
Bylo by hezké vyhodit staré šampony a koupit si jeden nový. Ale jaké jsou náklady na vyrobení šamponu, jeho dopravu a prodej, a jaké jsou náklady na likvidaci poloplné lahvičky? (Náklad na čističku, protože to stejně vyliju do záchoda, abych mohla dát nádobu do plastu? Nebo to odhodím celé, a půjde to v lepším případě do spalovny?) Když se všeho zbavím, uleví se mi. Ale co na to příroda? Než jsem spotřebovala všechny zbytky, trvalo to víc než půl roku. Ale smutný pohled na lahvičky čekající ve sprcháči se mi připomněl vždy, když jsem byla v drogerii. Nakonec už mě to tak iritovalo, že jsem zakázala ježíškovi, aby mi nosil jakoukoli kosmetiku - pod hlasitě vyřčenou pohrůžkou, že cokoli dostanu, dám bez milosti a hned bezdomovcům. Když jsem konečně spotřebovala poslední šampon (malá oslava), koupila jsem si dobré bio mýdlo, které mi stačí na ruce, tělo i vlasy. Když jsem vypotřebovala poslední krém, obřadně jsem otevřela darovanou konopnou mast. Nakonec přibyla eko zubní pasta, na jaro a léto mám navíc opalovací krém s vysokým faktorem. Více kosmetiky mi prakticky netřeba. A tak už mě vzorky zdarma nechávají úplně chladnou.
Jasně, s kosmetikou to má každý jinak, ale nakupovat novou, až když opravdu dojde ta stará, dokáže každý. Pokud znáte své tělo a to, co mu vyhovuje, nepotřebujete nic navíc. A není to jenom o kosmetice nebo jídle. Je to i o nepřečtených časopisech a novinách. O nikdy nenošeném oblečení. Proč kupovat pořád něco nového a pak to vyhazovat? Věci, které se nepoužívají, přesto stárnou. Stárnou gumy a těsnění, levnější plasty oxidují, tuky se rozkládají.
Nejde jen o to, že pokud něco nepoužíváte, asi to nepotřebujete. S každým vyhozením "nespotřebované" nebo "prošlé" věci prakticky násobíte náklady na ni. Stojí to za to přírodě? Stojí to za to peněžence?
Spolehlivost
S důkladnou spotřebou úzce souvisí otázka kvality. Čím méně věcí máte a čím déle vám mají vydržet, tím spolehlivější musí být. Domácnost se čtyřmi mixéry si může dovolit mizernou kvalitu pátého, a když se i z toho začne kouřit, pořídit šestý. Ostatní potřebují stroj, na který se mohou spolehnout. Který něco vydrží. Kvalitní věci můžete spotřebovávat dlouho a často, až do úplného rozkladu.
Jednoduchá poučka o preferenci kvality před kvantitou prostě platí, a aplikovat ji můžete nejenom na nákupy, ale i na to, co už máte. Všechno co je doma by mělo být připraveno k okamžitému použití a pokud není - na co to mít? Jestli máte designovou sadu příborů, ale v ní žádnou lžičku ze které by se vám dobře jedla zmrzlina, něco je špatně.
Zatímco u věcí si tohle umíme uargumentovat, když dojde na citlivější témata, je to horší. Sbíráte "kamarády" na facebooku? Kolik z nich je spolehlivých? Kolik z nich by vám zvedlo telefon? A nebo naopak, kolika z nich byste telefon v noci zvedli vy?
Minimalističtí guru kolem nás
Tři základní minimalistická pravidla jsou vlastně hrozně jednoduchá, účelná a funkční. Ve shrnutí znamenají, žít pro život, a ne pro věci. Netrpět sentimentem a chamtivostí, znát sám sebe a své potřeby a umět si velkoryse dopřát to, co má smysl.
V tomhle kontextu, dost možná ani nevíte, kolik minimalistů máte kolem sebe. Jsou to většinou muži, zapálení pro své životní vize a poslání. Jsou to lidé, kteří žijí ve svých myšlenkách, činnostech a snech, a majetek a jeho správa by je jenom brzdily. Ti nejchudší a nejostřejší mají notebook, mobil, futon, polštářek a deku, batoh, židli a stůl (od popelnice), pár knih, dvoje boty a oblečení akorát tolik, co se vejde do toho batohu. Možná taky hrnek. A misku. A zubní kartáček.
Jsou to lidé, kteří se věnují tomu, co pro ně má smysl. Jsou ochotni utratit hodně peněz za to, co je posouvá dopředu. Mají starý mobil, ale kolo v hodnotě málo jetého auta. Mají jednu košili, ale fotovýbavu za čtyři průměrné platy. Bydlí téměř v holobytě, ale jedí hlavně v dobrých restauracích. Žijí na 20m, ale pronajímají si garáž na motorku. A mají jen ty přátele, kteří jsou skutečně přáteli.
(Nechci být sexistická, ale popravdě, znám jenom málo žen (čti žádnou), které by takto žily, dlouhodobě a spokojeně. Ano, znám takové, které prakticky vlastní jen notebook, futon, kufr a dvě kočky. Ale my holky klademe hodně důrazu na vztahy a na sny, a dokážeme si perfektně zaházet hlavu jejich rozkládajícími se zbytky. I když tak reálně nemáme skoro nic, stejně si neulevíme. Protože chlapi, kamarádky, konkurence a wannabe. Znáte to. A nebo to tak vnímám jenom proto, že s kamarádkami více mluvím a tak vím víc o tom, že nejsou "hepy jak dva grepy"? Zatímco chlapi se nesvěří?)
Já, minimalista.
Každoročně si dávám předsevzetí a pro rok 2016 zvítězilo "být připravena na cokoli". Technicky to vnímám jako schopnost sbalit všechno co potřebuju pro život do zavazadla, se kterým můžu jít i pěšky, na delší vzdálenost. Být nezávislá. Bez zbytečné zátěže. Není to jenom o tom, vyřešit šatník a mít kvalitní technologie pro práci kdekoli. Je to i o know how a schopnostech.
I když se už dneska můžu cestovat po světe jen s velkou kabelkou, k minimalismu, tak jak si ho představuju jako ideál, mám před sebou ještě dlouhou cestu. Už teď ale vnímám rozdíl. Nemusím myslet na nepodstatné věci a lidi a můžu se koncentrovat na to, co mě zajímá. Mnohem více čtu, už i v angličtině. (Na to jsem vůbec neměla kapacitu.) Práci dělám kvalitněji, lépe se soustředím, lépe vnímám souvislosti. Jsem klidnější, na cestu se sbalím za 15 minut a nic mi nechybí. Hodně ušetřím, díky tomu můžu méně pracovat a více se rozvíjet. To opravdu nebývalo.
Co nepotřebuju, to nemám, co nemám, to nepotřebuju.
Dost možná jste už i vy sami minimalisté. I když třeba nemáte holé stěny a při každém stěhování sebou táhnete sbírku nepoužitelných tenisových raket, ve skříni máte boty, které jste poslední tři roky jenom pozorovali, knihy a časopisy vám zaplnili byt. Pokud máte pro něco vášeň, pak to neznamená, že se jí musíte vzdát. Jak praví klasik, punk je někde jinde.
Minimalismus znamená vědět, co je pro vás důležité. Znát a naplňovat své potřeby, ale nenechat si okolím vnutit pseudopotřeby. Minimalismus je obrana před manipulací, strachem a falešnými proroky. Jestli věříte, že úsměv je důležitější než makeup, zdraví je důležitější než krása, spánek je důležitější než peníze a lidé důležitější než věci, pak jste v srdci minimalisté. A to že milujete barevné tapety, na tom nic nezmění.
Jak mít minimalistický šatník a botník? Počkejte si na závěrečný blog série!