Durduin — Olga Karpecká

Díky za zájem a za všechny vzkazy, telefonáty a e-maily. Sešla se spousta úžasných projektů – a už se opravdu nebojím, že bych zůstala sedět doma. Naopak, až do konce června se nezastavím.

Budu ráda když budete dál číst můj blog. A s poptávkou se zkuste ozvat časem, třeba během léta.

Co by pro vás mohla udělat studovaná socio-ekonomická demografka s praxí?

Mám teď před sebou šest měsíců, ve kterých můžu dělat prakticky cokoli. Kromě týdenní dovolené a víkendových rodinností mě až do konce října nic určitého nečeká – a ráda bych ten čas věnovala něčemu, co má smysl.

Využijte mě pro nakopnutí svého marketingu, nebo pro dobrou neziskovou věc. Pomůžu vám zjistit, jak na tom jste a kde jsou možné cesty k cíli, kterého chcete dosáhnout.

Jak?

Prozkoumám vaše interní data a čísla, najdu v nich možnosti a příležitosti. Prolezu internety a podívám se, jak je na tom veřejné mínění a vaše konkurence. Zeptám se lidí v rozhovorech nebo dotaznících, co si o vás myslí a co by od vás potřebovali slyšet.

Své rozhodování pak můžete postavit na datech a faktech – a že tomu nevěříte? Na datech stojí politické kampaně, byznysová rozhodnutí i design webů.

Praktické věci

Za dobu své ekonomické aktivity jsem toho dělala fakt hodně různého. Vymýšlela sortiment pečiva pro brněnské Makro, organizovala festival jídla pro 12 tis. lidí, v Pábení analyzovala interní data Heureky, za den jsem učesala 80 komparzistů v čínském seriálu – a už vím, co chci.

Nevadí mi jezdit vlakem po celé ČR (mám řidičák, nemám auto) ani střihnout si noční směnu, nebo být celé dny v terénu. Protože mě na konci října čeká nová práce, budu ráda za časově omezené projekty s jasným deadlinem, nebo něco dlouhodobého, co se dá dělat i z pláže, nebo z pralesa.

Nejde mi primárně o peníze. Chci využít to co umím tam, kde to dává smysl. Takže pokud jste neziskovka, máte výhodu. :-)

Shrnuto a podtrženo, mám jasně daný čas, který chci smysluplně využít – trochu zlepšit svět, použít své dovednosti a zkusit něco nového.

Ozvěte se i s drobností. Už 20 % dělá 80% efekt.

Pište, volejte, jak je libo.

Jako každý rok, i letos se studenti UTB ve Zlíně pustili do organizace charitativního eventu Dotek. A zatímco loni jsem ještě cestovala až do bájného města kopců a kvalitní architektury, letos se pořadatelé rozhodli akci pozvednout a vylepšit. A jestli se povedlo? Jasně. Děcka ze Zlína prostě baví.

Letos se Dotek konal v areálu bývalé Káznice v Brně, na podporu organizace Mamma Help.

Tentokrát jsem nebyla zvána, nejela jsem z pověření šéfredaktora. Naopak. Jako každý obyčejný návštěvník jsem si měsíc předem poctivě zarezervovala vstupenky, na místě je poctivě zaplatila, bez garance místa k sezení a vůbec, bez všech těch vymožeností a poklon a ústupků, které jsou prokazovány novinářům. A tak mi bylo lehko, vzala jsem sebou nastávajícího, bez nervozity jsem si užila čekání ve frontě na vstup i hledání místa... Ale nakonec, když všichni seděli, světla svítila a začátek show byl na spadnutí, probudily se ve mě staré pudy a nešlo to jinak. Vytáhla jsem blok. O výsledné dojmy se dělím s vámi.

Matteo Carlomusto se s tím nesere

Tenhle Italský stylista je prostě týpek – a na jeho práci je vidět, jak je vyzrálý. Na Doteku prezentoval hned dvě kolekce, sestylované dohromady. A i když byly jasně patrné oba směry, obě kolekce se vzájemně podporovaly a v konečném důsledku násobily výsledný dojem.

To první co mě napadlo už u prvních modelů bylo, že tenhle kluk má asi hodně mokré sny a špatné svědomí. Celá session s klukama v maskách a burkách, v laxu, s průstřihy a v základních fetiš barvách hodně hrála na submisi a dominanci, ať už tu nekrocenou, nebo naopak potlačovanou. Kombinace prvků arabského oděvu s prakticko-cudným přesahem, a naopak absolutní nepraktičnost a otevřená provokace BDSM scény hned na začátku rozproudila emoce. A i přes to, že prezentace stála i na dokonalém stylingu a načasování a poměrně hluboko sahala do svědomí a temných proudů každého z diváků, některé z věcí byly překvapivě nositelné. Nešlo jenom o tupý styling a slepé následování myšlenky. Byla to hra. Naplánovaná, promyšlená, v detailech, ve střihu oblečení, ve způsobu nošení.

“Fuck me harder. Asi tak.”

Srdeční záležitost Kataríny Chvalové

Před rokem jsem obdivovala kolekci Merry Cherry - a Katarína si s lepkavou rudou hraje znovu. Jestli kradené třešně byly symbolem ranně-pubertální naivní dychtivosti, bílý streetový soubor vypovídá o jiném boji. Hedvábná organza, teplákovina, vrstvení, bubbi límeček, hranatý tvar i prvky, které ocení kdejaký pouliční rváč. A rudá. Prázdné polaroidové čtverce se postupně nadouvají, ožívají, tepou a pukají. Bolelo to. A nemyslím tím performance (díky, nemusím obecně). A nemyslím tím autorčinu vlastní krev. Přece, do háje, ta bílá! To přece nejde hedvábí jenom tak pokapat něčím rudým! Jak to vyprat? To se to vyhodí? Jak to nakonec dopadne? Připomnělo mi to moje vlastní vztahy, zoufalé lpění na tom, co bylo, co je nějaký ideál. Zoufalé lpění na minulosti a neměnnosti a neochota zbavovat se a uzavírat to, co už je uzavřené. Zahodit prázdný pytlík, když všechna krev už odtekla. Rozloučit se s mrtvým. A tak nějak jít dál.

“Díky. Bolelo to na správném místě.”

Janis Kutils – do divočiny

Janis Kutils je absolvent St. Martins a další z hostů. Na Doteku prezentoval nesmírně střízlivou a ready to wear kolekci, po které by asi kdekdo z českých fashion guru skočil jak hladový tygr po kýtě. Všechno, co měli kluci na sobě, dýchalo přelomem tisíciletí a praktičností. Tunýlky, průvlečky, jednobarevný hladký nylon. Taška přes rameno, kapsičky na tužky jako z batohu, co jste dostávali ke Twistkartě. Tepláky, ponča, parky, nadsázka ve tvaru, napůl mikina a napůl deka, prostě jak to přijde, Eminem a zelenooranžová barevnost klasického bomberu. A mimochodem, materiály jsou upcyclované z vojenských zásob.

“Děcka, vraťte mě do té doby. A nebo mi tohle aspoň pujčte, až půjdu do hor.”

My Little Dominika Kozáková

Jak to asi vypadá, když v klubu v Las Vegas slavíte Silvestr 1979? Jak to asi vypadá, když se vykašlete na všechno a prostě si uděláte radost? Vznikne divoká kolekce s psychodelickým stylingem, skvělými aplikacemi, prostě dětská show pro dospělé. Dejte si něco dobrého, přidejte fiží a kovbojské klobouky. Nasázejte to na sebe, tak ať to baví vás. Život My Little Pony z roku 1995, volánky a sny. A že se něco z toho dá nosit i na pracovní pohovor? Tím lépe. Znamená to, že Dominika zvládá nejen myšlenku a zpracování, ale i nadsázku a styling.

“Dobrá zábava je to, co baví tebe, ne to, co baví většinu. Tak se dobře bav.”

@TerezaChmurová

Tereza Chmurová je na instagramu. A sdílí tam svoje fotky. A fotky svých kolekcí. Ústřižky života, tvorby, zážitků, čtverečky a obdélníky, lesk i mat. Když děláme to stejné – jak moc se odhalujeme? Co o sobě říkáme? Jak moc se přetvařujeme a jak moc se schováváme? Otázek je více než odpovědí a myšlenka je tak hluboká, až je těžké ji zachytit.

“Tvůj život je guláš. Není ti z něj někdy trochu špatně? Nejsi ho už někdy fakt přecpaný?”

ROMAN ČASTULÍK

Mám zakázáno ho recenzovat protože přece:

“@durduin Roman je jeden z mala dizajnerov na celom svete, ktory nesleduje trendy ani sa nimi neinspiruje. On ich sam urcuje a intuitivne predikuje svojou pracou. Je to pozoruhodna osobnost a vynimocny talent. Kolekcia vypoveda o alzbetinskej dobe a feministickom postoji v mensweari, je to unikatna praca, na ktoru vyzrie malokto, kombinuje historicku erudovanost a citlivou pracou decorphilie a feministickou symbolikou ako aj rekontextualizovanym odevom. Jeho praca prinasa do tohto sveta velmi vela...”

— pxsagat

Chcete o návrhářích vědět víc? Klikněte na blog eventu DOTEK

Chcete vidět fotky všech modelů? Najdete je na FB eventu DOTEK