V Třinci (a ve Vendryni) není žádný sníh!
(Zatímco v Praze ještě byl. WTF?)

Připomíná mi to ty vánoce, kdy jsem poprvé zhubla.
Nebo první vánoce v tomhle domě, kdy tatínek ještě 23. posekal trávník a pak jsme těsně před večeří lovili hadřík z čističky.
Ale to nevadí. Na kopcích sníh je a Vánoce přece nejsou o počasí.
(snad jenom dobře, vlaky nemají zpoždějí a řidiči nehody)

Doufám, že Zuzka dneska nebude brečet. A že máma bude usměvavá i přesto, že nám přestaly fungovat žárovičky na stromeček. A že šampus se nevylije na podlahu a brambory na salát se nerozvaří. A že blbě nenakrájím papriku a nevyliju šťávu z hráškové konzervy. :-)

Přeju vám, aby vám život dával dobré a bral špatné. Aby jste se další rok hodně smáli, málo plakali, překonávali překážky a dosahovali svých cílů.

A až dneska večer budete nad oplatkem odříkávat svou motlitbu, nebo se jen tiše skloníte před slavnostní chvílí, vzpomeňte si na ty, kteří to štěstí nemají.

Zvláště vy, co víte, vzpomeňte si, a pošlete jí, nebeskou poštou, kousíček naděje...