zdroj: http://dolfinol.blogspot.com/Tak jsem měla včera, první stylistickou šichtu, od desíti do desíti, s přestávkou.
A potkala jsem zase pár skvělých lidí, většina "zákaznic" byla úžasně příjemných a milých.
Jenom ten začátek byl rozpačitý. Připadala jsem si...no ano, přesně tak jak jsem si asi před vyznamnými zákazníky měla připadat, jako poslední zaječí bobek, s holým zadkem v centru města.
Někteří cynicky říkají, že i zákazníkovo hovno je ze zlata. A já si nestěžuju, těm náročným zákazníkům se nedivím. Když je člověk zvyklý šatit se v Pařížské, těžko se spokojí sice s levnou službou, ale se službou, která zahrnuje oblečení z HM.
Jenom mě napadlo, co vlastně takový lidé, zvyklí na luxus, pohodlí a hlavně obrovskou úctu a pokoru svého okolí, chtějí. Jaký má být stylista pro dámu, která "V Zaře kupuje hedvábné šaty za 5000,- a nahlas s kamarádkou řeší, jestli to na doma bude stačit". Být pokorná, jako paní na úklid a holka k dětem, nebo být zkušená rádkyně jako prodavačka v oblíbeném boutique?
Tyhle věci ještě budu muset vyřešit. A taky, na vzhledu záleží a s holým zadkem se nedá chodit věčně. Chtějí takoví zákazníci své "služebnictvo" na jehlách a s kouřovým líčením?
(Nikoho nesoudím ani nechci soudit. Copak já sama bych se nedívala skepticky na stylistku, která by mi přinesla levný a špatně ušitý polyesterový hadřík? A sebevědomí? Kdo se pohybuje ve velkém světě, nesmí pochybovat. To vím už dávno...i když je to pro mě zatím docela těžké se naučit)
