aneb Elite model look - backstage
Určitě víte, že ve středu 15.9 proběhlo české a slovenské finále mezinárodní modelingové soutěže Elite Model Look 2010. Více informací o této soutěži, stejně jako reportáže s fotkama vítězek, si můžete přečíst např.
tady nebo
tady.
Já osobně jsem z přehlídky neviděla vůbec nic. Nemůžu vám popsat jaká byla hudba, co měl na sobě Leoš Mareš a jestli měl někdo problémy s chůzí po mole.
Můžu vám říct jaké to bylo vzadu, jak se připravovaly šaty pro Simonu Krainovou, jaký je Martin Chodůr z blízka a co je šíleného na těhotných modelkách...
Úvod
Asi si říkáte, jak se takový jedinec jako já dostane do zákulisí tak prestižní akce. Popravdě, mi samotné to celé přišlo poněkud šílené a myslím, že stejně tak i ostatním, kteří tam byli na totožné pozici jako já.
Asi před třemi týdny se mi zničehonic, po roce, ozval vyučující z onoho Backstage kurzu pro stylisty. Prý jestli mám 15.9. čas. Samozřejmě, všechno jsem odkývala a až zpetně po tom, co uvedl výraz Elite model look, přehlídka, modelky, jsem si uvědomila, že to musí být nějaký omyl.
Nicméně, omyl to byl příjemný a proto, že jsem si přála aby se ta slova stala skutečností, neřekla jsem o tom nikomu. Po téměř dvou týdnech kdy se mi nikdo neozval (a potom co se mě jeden fotograf snažil přesvědčit že jsem to právě já koho potřebuje na týdení fotoworkshop v chorvatsku, zadarmo), jsem začala pochybovat. V pondělí mi ale zazvonil mobil, a v něm mi slečna oznamovala, že nástup je v 17:00 před hotelem Ambassador.
Tak jsem si s konečnou platností vzala volno v práci na celou středu a pomalu se začala těšit. Našla jsem si "tablo finalistek", prohlížela si jednotlivé holky a holčičky a těšila se na to, až je uvidím naživo.
Přišla středa. Dobře jsem se vyspala, obstojně nasnídala, vyřídila pár nepříjemností a po obědě, kolem druhé hodiny začala s přípravou. Účes i makeup byly víceméně jasné. Oblečení taktéž. Největší problém? Kde je ten zatracený hotel Ambassador?!?!
Zadala jsem název do googlu a vypadla mi jakási Zlatá Husa na Václaváku. Je to ono, není to ono?
Díky facebooku mají i blondýny šanci naleznout místo svého určení (několika lidmi jsem byla ujištěna že Ambassador a Zlatá Husa je totéž)
Už jsem tedy věděla kam jít. Teď, co si obléknout. Nachystaná dlouhá sukně nakonec zůstala ve skříni a místo ní jsem se nasoukala do legín, elastických HM šatiček a roláku o dvě čísla menšího.
Vlasy stočit, dokonaý makeup, řasenka, do vnějšího koutku šedý puntík a obligátní oranžová rtěnka. Nová Zaří kabela, kabátkopončo made by babička a lakovky. Už u branky jsem věděla že je to to pravé, do deštivého odpoledne.
A proč jsem se vlastně, já, zapínačka zipů a obouvačka bot tak strojila? Popravdě, skutečně věřím v sílu prvního dojmu a nechtěla jsem nic nechat náhodě. Chtěla jsem působit jistým specifickým způsobem který zaujme ale neuráží a i po dvou dnech myslím, že se mi to možná povedlo.
A tak jsem v 16:05 nasedla na vlak, z hlaváku se svezla metrem pod ocas a pak dolů z kopce, upršeným václavákem, vstříc dobrodružství. Před Debenhams jsem zahlédla "bílého králíka", slečnu v podpadkových oxfords a bílých štramplích (pro čechy punčochových kalhotech) a sukni, jak spěchala na čaj o páté směrem k Jindřišské. Neviděla jsem jí do obličeje, ačkoli jsem se o to nenápadně snažila, ale ty bílé nožky, kmitající mezi odskakujícími kapkami špinavé vody, mi dodaly dobré nálady. Ještě když jsem zabíjela posledních deset minut v Baťovi si mi klepaly kolena a potily dlaně. Časová rezerva se ztenčovala a nezbylo než se dostavit na místo, před hotel.
Začala jsem se bát. Nejsem zrovna sebevědomá a před restaurací už stály dvě kreativně oblečené slečny, pak přišla třetí, daly se do řeči, zavolaly naší společné velitelce a bylo na mě, projevit odvahu a připojit se k nim. Se zoufalou zdvořilostí jsem se k nim přidala ... a pak to jelo. Díky za Zuzku, "tu s tím pearcingem", v civilu hlavní visual merchandiserku OD MY. Svou neskutečně otevřenou povahou ze mě sundala veškerou společenskou trému, a já z ní snad aspoň trochu trému pracovní. Ukázaly jsem se v backstage, počkaly pár minut v sále, kde hlavní moderátor nadával paní uklízečce že neumí pořádně vytřít molo (blbec jeden) a posedávala slečna neuvěřitelně podobná Gábince Dvořákové.
Denisa Přikrylová, naše "šévka" si nás vyzvedla a tajnými hotelovými cestičkami dovedla do podzemí... kde začínala práce.
