Oh OLO!

Někdo má za svou ikonu Billa Gatese, někdo Annu Wintour, někdo Dalajlamu... a já ze všech žen co chodí po světě, bych jednou chtěla být jako tahle.

Oldřiška Křížová je nádherná renesanční bytost, kterou považuju za svůj osobní vzor. Stylistka, modelka, múza, fotografka, velmi schopná manažerka, novinářka, choreografka...

V modelu Hany Frišonové, objektivem Lukáše Dohnala

OLO se narodila ... tak dávno, že modelku začala dělat ještě dříve, než vznikla Česká republika, ale rozhodně byste to do ní neřekli, osobně bych jí tipovala minimálně o deset let méně. Dokonalá postava a úžasný obličej s výraznými lícními kostmi jsou její hlavní devizou coby modelky, nicméně, to co je na ní fascinující leží jinde.

Česká jakožefashion scéna se hodně zajímá o takové ty důležité věci, jako je pařížský fashion week, nová kolekce v Zaře a spolupráce s velkými značkami v HM a z českých návrhářů si vybaví tak maximálně Beatu Rajskou nebo Blanku Matragi. Je tedy logické, že jim značka OLO a všechno, co se pod ní skrývá, neřekne vůbec nic. Pro lidi, kteří mají do situace české módy větší vhled než ten, který je vytyčen stránkami Elle, je ale tahle žena nepřehlédnutelná. S dvaceti lety domácích i zahraničních zkušeností, s nesmírným nadhledem, skromností a otevřeností novým věcem a samozřejmě také talentem, se jí podařilo vyzvednout to málo, na co bychom mohli být hrdí.

V rozhovoru pro MaudHomme sama sebe nazvala kolážistkou, která spojuje místa, lidi a věci, čímž vzniká něco většího. Pravděpodobně neexistuje lepší vyjádření toho, co dělá. Pokud si někdo vzpomene na dva skvělé české návrháře, vybaví se mu Jakub Polanka, případně Zuzana Kubíčková. Jak Jakub, tak Zuzka dokázali prorazit v zahraničí a ve spolupráci s Oldřiškou nejen tam. :-) Je hybnou silou, která dokáže najít to dobré a popohnat to k růstu, rozvinout a dovést k úspěchu a nejsou to jenom lidé.

Jako jeden z jejich nejvýznamnějších počinů hodnotím Shooting Fashion Stars. Letos se v Galerii Mánes konal už osmý ročník, tentokrát doplněný o showroom návrhářů, kde bylo možné si i nakoupit. Díky Oldřiščině profesionalitě a snaze fungovat na úrovni mezinárodních standardů, si pozorný návštěvník mohl všimnout loga Mercedes Benz. Pobíráte? Ne? MB je hlavním sponzorem většiny fashionweeků po celém světě... :-)

To nejlepší nás ale teprve čeká pod názvem Prague Fashion Weekend. Do čela úchylné akce čechoslovaku, která v minulých letech ucpala Pařížskou zvědavými cyklisty, molem a prapodivnými modelkami v děsivých oblečcích nastoupila na pozici art directora Oldřiška a mávnutím kouzelného proutku všechno začalo fungovat. Prahu čekají čtyři dny nabité originální českou módou v tom nejlepším slova smyslu, který rozhodně nezahrnuje tylové sukničky šité na koleně a trička s potiskem. Něco, co bylo po dlouhé roky nesplněným snem, se stane skutečností.

Víte, málokdy potkáte člověka, který svou pouhou přítomností v místnosti vyvolává inspiraci. Osobnost s takovým charismatem a tak skvělým přístupem k věci, že pochopíte, že veškeré vaše chování je totální amaterismus, ale zároveň víte, že tím nejste odsouzeni ke zkáze, ale že je to znak počátku dlouhé cesty.
Věřím, že pokud někdo dokáže české módní scéně pomoct, pak je to právě OLO a její projekty. Věřím, že s její reputací se zanedlouho povede, že se tak jako jinde budou na přehlídky sjíždět nákupčí a ne jenom kamarádi návrhářů.  Věřím, že díky její práci začnou artsmanageři chápat, že návrhář je spíše abstraktním výtvarným umělcem, než řemeslníkem a obchodníkem.
Pokud je tady někdo, komu by se to mohlo povést, pak je to ona, pokud je někdo, komu bych se jednou chtěla alespoň na kousek přiblížit, pak je to ona. Je pro mě důkazem, že když v něco věříte, můžete toho dosáhnout i bez zázemí velkých korporací, bez nefér jednání a bez toho, aby vám narostlo sebevědomí do nesnesitelných výšek. Je pro mě důkazem, že i to, čemu ostatní nepřikládají moc velký význam, může usilovnou prací vyrůst a rozkvést.
Díky ní vím, že to v co věřím, není jenom fata morgána, že to, za čím chci jít sice není snadný cíl, ale rozhodně ne cíl nereálný. :-)

A kdo je vaším idolem a životním vzorem?

Více informaci:
sfstars.cz
praguefashionweekend.cz
olo-dressing.cz
maudhomme.cz


Nahotinky

Možná to začalo s Georgem Taylorem, který v roce 1920 pojmenoval tzv. Index dolního lemu. V té době se poprvé začaly ukazovat ženské kotníky, krátce na to i lýtka, a ekonomika rostla. Staromilci se nad mladší generací zapálenou do shimmy a charleston dívali skrz prsty, ženy držely diety, aby dosáhly módního chlapeckého vzhledu a šaty byly často průsvitné, s extrémní dekoltáží zad. To se však týkalo jenom večerní módy. Přes den se jazzové divošky proměnily ve slušné dívky ve skládaných sukních a halenkách. Nahá kůže zkrátka patřila jen do barů a na plovárny.
Když v za americké "zlaté éry" objevil svět Marylin Monroe a další sexbomby, poprvé se začaly nosit zkrácené halenky, které odhalovaly pruh holé kůže nad pasem. Taky už byly vynalezeny bikiny a nylonové punčochy, přesto se ale slečny držely klasiky, sukní, šatů a blůzek. Cigaretové kalhoty doplněné krátkým topem byly záležitostí pro hodně neformální pikniky a ramínka běžného oblečení neměla méně než 5 cm šířky.
Svět se změnil až tehdy, když si Mary Quant na své konto připsala objev minisukně. V té době už byla vynalezena základní antikoncepce, v Československu byly zlegalizované potraty a všechno bylo fajn. Mini se stala podobným "morem" jako dneska legíny. Holčičky nosily sukně tak krátké, že jim často byly vidět kalhotky a ty nejdelší varianty, které oblékaly ženy středního věku, sahaly do půl stehen. Je pravděpodobné, že tehdy se poprvé stalo, že se lidé museli dívat na něco, co vidět raději nechtěli... ;-)
Na západě tahle sladká doba zhořkla válkou ve Vietnamu, v Československu s nástupem normalizace. Z nepříjemného probuzení se zrodili hippies a touha po svobodě a romantice. Rozevlátá móda z komun se chytla i většinové společnosti, dámy se zamilovaly do průsvitných tunik a úpletová tílka se dostala mezi lid stejně jako kalhoty do zvonu. Dlouhé šaty se zavazováním za krk a holými rameny dostaly zelenou, topy se zkrátily a to i u mužů a česká mládež využila povinného cvičebního úboru i pro běžné nošení. Nebo vaši rodiče nenosili takové ty mikro trenýrky? Pak přišel z Anglie romantický look, který velel rozevláté šaty s volánky, ideálně z průsvitné bavlny, s ramínky na mašličku. Pak radikální 80's a legíny...

Někdy v té době jsme se začali rodit, spadla železná opona, Nirvana vydala první album, Galliano nastoupil k Dioru, Spicegirls byly na vrcholu slávy, rozmohl se Hiphop... a ti všichni se postavili proti zažitým konvencím, z minulosti si vytáhli co potřebovali a proměnili to v mainstream. Tílka na tenká ramínka, ideálně v délce do pasu nebo těsně nad něj, vykukující podprsenky, pekelně nízké bokovky, legíny, extra krátké květované šaty, široká trička ustřižená nad pas, utřižené jeansy do šortek, minišaty. Po tom všem jsme toužili a to všechno nám nabídly asijské tržnice. Ani poslední roky nebyly chudé, od Lady Gaga tady máme ultra hot pants :-)

A tak, když se oteplí na téměř nesnesitelno, máme spoustu možností, jak se s horkem vypořádat. Jazykem mladých - když je vedro, je to na hot pants a cropped top, případně na sheer dress nebo na strapless jumpsuit. Jazykem módního pekla - je to na topíky s holými zády, jeansové minisukně a teplákové šortky. Na konfekční velikosti nezáleží J
Naše moderní doba nám nabízí spoustu možností a naše otevřená tolerantní společnost nás naučila je všechny plně využívat. Rozhodně nemám nic proti...jenom prosím, než se obléknete tak málo, jak to jenom jde, a vyrazíte do poledního hycu, zkuste se na sebe podívat do zrcadla, bez slunečních brýlí.
Možná, že outfit pak bude méně cool,  na druhou stranu, schovat obličej za mega černá skla a místo něj ukázat světu zadnici, to je taky určitá životní filosofie :-D

Proti gustu, žádný dišputát. Pánové si v téhle módě nesporně velmi libují. Za hezkou holkou se ráda ohlédnu i já. :-) Jenom tak úplně nevím, co podobnými outfity říkáme o svém společenském postavení my, ženy. Sexy? Svobodné? Samostatné? Nespoutané? Vždy k dispozici, bez větší námahy?

Zdroj: ASOS.com
 
A jak to vidíte vy? Co nosíte ve městě, když je venku více než 35°C? Který kousek naopak nemůžete ani cítit? Jak vnímáte veřejnou "polonahotu" ?

Ohlédnutí za neoficiální částí...

Na rozdíl od oficiální části, v té neoficiální jsem si mohla dělat, co jsem chtěla. Zatímco během obřadu zajistili hudební doprovod mé sestry s kamarádkami a svými partnery, odpolední program patřil muzikantům z místního lidového souboru Javorový. 









Hned po odtančení povinného kolečka, které jsme zakončili pogem, jsem se šla převléknout do něčeho pohodlnějšího a teplejšího. Hrčavský kroj je svatebním darem od mé babičky, velkou památkou na ni a na všechno krásné, co jsem s ní prožila. Halenku šila babička, o výšivku na manžetkách, šátek a skládanou sukni se postarala paní z Jaworzynky, která se výrobou krojů živí. Krpce jsem dostala od dědy z tátovy strany, kopyca do nich, sice ne nejsprávnější, jsem si vyrobila sama, téměř od ovce. Modrotiskovou zástěru mi ušila mladší sestra Zuzka, čepec uháčkovala babička mého muže. (I když není úplně autentický, jsem za něj nesmírně ráda. Vzorem byl čepec po mé prabábě, háčkovaný z tenké nitě, a to už dneska nedělávají snad ani v Koniakowie, odkud technika pochází.) Pod krojem mám namísto dobového spodního prádla "časnochy" úzké šaty z bílého plátna, které se mu podobají.

Kroj pro mě znamená vazbu na místo, odkud pocházím, vazbu na předky a jejich tradice. Z úcty k nim jsem se rozhodla absolvovat i čepení, což kdysi býval obřad o vážnější, než samotný manželský slib. Čepec jako pokrývka hlavy nebyl vnímán jako omezení (jak je v západním světě vnímán dnes) ale jako výsostné právo a symbol vdané ženy. Kdysi se čepilo v pozdních nočních hodinách, těsně před tím, než měla nevěsta odejít na svatební lože. My jsme rituál posunuly do středního odpoledne. Přiznám se, asi pro všechny zúčastněné to bylo velmi emotivní, a to jak pro ty, které měly právo být přítomny samotnému aktu, tak pro slečny venku nebo slečny fotografky. Podle tradice je během čepení nevěstě sundán věneček/závoj, vlasy spleteny do drdůlku, případně přebytečné ustřiženy, schovány pod čepec a ten je ještě překrytý šátkem. Samotnému aktu by měly být přítomny pouze vdané ženy vzhledem k tomu, že tímto přijímají dívku do svých řad.
Mladá paní je pak předvedena zbytku svatby a vybírá se "na czepiec, bo un nima lacny".

Za mým začepením stála babička a teta Hilda, sestra mé druhé babičky, která nás už téměř rok pozoruje z nebe. Pomáhaly mé švagrové, maminka, tchýně, potenciální tchýně mých sester, tety... vzduch byl horký, přesycený emocemi. Jako by za mnou stály všechny ženy mých předků a zpívaly s námi a ne muži, ne společnosti, ale jim jsem se tím zavazovala, že nebudu dělat ostudu ;-)

Venku už to bylo snažší a nakonec jsme se všichni usmívali. No, co vám budu povídat. Díky zákeřné kombinaci čepce a krajkového prádla, se můj muž na společnou noc těšil. Noc ve čtyřhvěždičkovém hotelu jsme využili, jak se patří :-)

PS: Nebojte se. Na rozdíl od svých předků, čepec běžně nenosím a mimo folklorní údálosti mě v něm neuvidíte minimálně do toho času a prostoru, kde bude platit šaría. ;-)



Ohlédnutí za oficiální částí

 Dneska je to už měsíc. Ptali jste se na šaty, na účes, na boty, na svatební cestu, na líčení... tak tady je máte i s obrázky, hezky chronologicky. Berte to jeko komix beze slov :-)
V plánu bylo krásné počasí a výhled na hory, nakonec první polovinu dne propršelo, jen po dobu obřadu déšť na chvíli ustal. Chladné počasí mělo tu výhodu, že pánové se nepotili a že nelítali ovádi a mouchy. A dámy vyfasovaly barevné teplé ponožky. :-)







Šaty šila švagrová, Anička Totušková. Tělo je z hedvábí s elastanem, podšité bavlněným plátnem, boky sukně a závoj z polyesterového šifonu, obě látky z FlexTex. Spodní prádlo z černé krajky z Agent Provocateur, černé lodičky Prada z NanaVogue. O diamantové náušnice které jsem dostala svatebním darem, stejně jako snubní prsteny, se postarala druhá švagrová, Ludmila Vaňková Svozilová, která je šperkařka a zlatnice. Líčila mě Marcela Žacová, česání proběhlo společnými silami mě a mojí nejmladší sestry Markéty. A abych nezapomněla, stříbrný lak na nehtech je značky Gabrielle Salvette. Na některých fotkách mě vidíte s rukávky které jsou z angory, tuším z Lidlu. K tomu patří dvoje hrubé ponožky které babička přivezla z nějakého sekáče a gumové baleríny z Prioru. Hlavně mít nohy v teple.

Jakub má na sobě bílou košili ze Zary, lněný oblek z HM, kožené polobotky z thriftstore u zastávky Šumavská. Trenky a ponožy bohužel nevím, ale to u chlapů snad není tak důležité


Vítězové a poražení

Hezké pondělní dopoledne. Jela jsem včera vlakem, bylo zpoždění únavou se mi zavíraly oči, ale byla jsem odhodlaná splnit slib, který jsem dala. Vyhlásit vítěze kreativní výzvy z minulého týdne.

Děkuji všem, vybrat to nejlepší bylo skutečně těžké. Na nějaké ty blbinky zjevně minulý týden nikdo neměl čas, a tak jediný experiment, který tady uvidíte je ten můj.

Přiznám se, nenávidím na sobě vycpávky a výrazná ramena. To je důvod proč nenosím košile, saka, halenky ani bundičky a pokud se do nečeho zamiluju, vycpávky jsou to první, co odpářu. Touhle akcí jsem se chtěla přimět k tomu, přestat myslet v omezeném chlívečku a vyzkoušet něco nového.

Od začátku jsem si byla jistá, že tenhle kousek nebudu nosit běžně, a proto jsem se rozhodla pro formu brože, spíše ve večerním stylu. Dostatečně výrazné na pohled, ale ne moc velké. A tak jsem na vyšívací rám natáhla mírně pružný tyl a pustila se do práce.

Odpusťte nízkou kvalitu zpracování, ale je to moje první vyšívací dílo v životě. (Pokud nepočítám křížky obšitou kanavu, vyrobenou v pracovní výchově ve třetí třídě základní školy.) Korálky jsem k dekoraci látky chtěla použít už dlouho, ale jak jsem sama poznala, k tomu aby to bylo jako na šatech z kolekcí Haute Couture, mi ještě opravdu velký kus chybí. Minimálně ze začátku to šlo hrozně pomalu. Později jsem si vycvičila techniku jak na perličky, tak na vyšívání stříbrnou nití a dílo postupovalo rychleji.

Vyšívaný tyl je přistehovaný na dvojitou vrstvu světlé plsti, slepenou lepidlem Herkules.



Dá se to? Nebo to je spíše katastrofa?

A taky nevím, jestli má smysl pokračovat v načatém tématu i pro další týden.
V záloze mám ještě od minula jeden podzimní trend z dílny Bulberry Porsum.
Mašličky.
Vím, že to není kdovíjaká novinka, ale vypadají jako poměrně snadná záležitost, jsou milé a použitelné na běžné nošení.



Pokud vám nebude vadit, tentokrát to uděláme trošku jinak. Kdo chce, může se zapojit, vytvořit mašličkový opasek nebo náramek, poslat do pondělka fotku a info a nebo jen odkaz na post kde vystupuje, a soutěžit o průsvitný top z minula. A pro ty ostatní mám nemravný návrh. Jestli se vám tenhle kousek líbí, ale myslíte si, že výrobu nezvládnete, můžete o něj soutěžit. Do komentářů napište, jakou byste chtěli barvu, jaký obvod a hlavně, kreativní výzvu pro příští týden, mimo to nezapomeňte připsat svůj kontakt. Nejzajímavější výzva bude odměněna páskem a provedena :-)