Street style?

http://streetstylebystela.blogspot.com/
Moje skromné foto téže slečny...
Nádherná Eva Liliana - http://streetstylebystela.blogspot.com/
http://streetstylebystela.blogspot.com/ - "Evina" černoška (nefoťe si ji, tu si pro svůj street style zabírám já!)

http://streetstylebystela.blogspot.com/ - mladý muž věru zajímavý
http://streetstylebystela.blogspot.com/ - Slečna z přehlídky Leny Hoschek - jednalo se o opravdový vintage kousek. 

První večer

Druhý den


A to by nebyla ženská, aby nevlezla do obchodu...

Ale dost samolibosti nad nepovedenými fotkami. Dosáhla jsem totiž svého "životního fashion úspěchu".
Jsem TADY (a pochází odtud i následující dvě fotky)

Svetřík Tesco, Tílko HM, Náhrdelník HM, sukně MegasekáčRadotín, taška Zara, boty Humanic
(Je zajímavé, že tohle je moje druhá street fotka, ale na obou mám tentýž svetr. Že by byl tak fotogenický?)

A ten Japonec, patří na konec. Ten pán, v bílých kalhotách a vytahaném triku je mojí novou ikonou...

Fotofoto

Před hlavním stanem - červený koberec, zábrany, kola a návštěncí fashionweeku.
Běžná berlínská ulice - ve které jsme bydlelli.

Jiná ulice, na které se měla odehrávat "guerrilová fashion show".


V Berlíně probíhá shopping night poměrně jinak než je zvykem v Praze...

Nejlepší, nejlepší boty na světě. Až jednou budu mít, finance, budou moje... www.trippen.com


Prezentace

Nevím, odkud ten pán byl. Ale zjevně to byl někdo důležitý a rozhodně si s názorem starších dam na ulici nedělal hlavu.

Interiér stanu


Mapa. Záchrana.

Stánek Bogner na veletrhu Premium


Velterh Premium - je libo boty, šaty, kabelky, šperky...? Všechno pod jednou střechou ve všech velikostech, materiálech, barvách, vše pro nákupčí!






HANNES KETTRITZ prezentace



Ruch před hlavním stanem...než odešla baterka.

Došel benzin

Jako auto když mu dojde benzin, stojím někde mezi tím co jsem začala a tím co se má dokončit.

12m látky, kterou stroj nepřešije
hromada nenaštípaného bukového dřeva
nedopsáno, neodevzdáno
upletených 5 řad svetru a vyvlečená očka
střet snů o domově s krutou realitou

Nějak nemám drajv.

Nicméně, žiju. Jak jste si mohli všimnout na Czechoriginalfashion.cz nebo na mdls.cz.

I když... není to až tak hrozné. Po deseti letech jsem dodělala dva náramky z provázků. Zvláštní.

Mercedes-Benz fashion week Berlin - první den, pokračování

Jak už bylo řečeno, na první přehlídku jsem se přiřítila zpocená, neučesaná, nenalíčená a zmatená, takže mi to bylo docela jedno. Až potom, co show Dimitri skončila a já jsem opět mžourala na denním světle, jsem pochopila, že takovou chybu už neudělám.

Vstupní hala hlavního stanu

Stáneček kde slečny vyráběly náramky a paní si tam pro ně chodily. Díky Evě Lilianě mám taky :-)


úžasná černoška (respektive černoch, podle Evy - já ho osobně neznám :-D )
Když stojíte osamoceně v nablýskaném prostoru, kde sotva rozumíte slovu a všechno vypadá tak luxusně, všichni vypadají tak sebevědomě, spokojeně, pohodově.... a všichni jsou o hlavu vyšší než vy, je to zvláštní. A pak si začnete všímat toho, co mají ti lidi na sobě, poznáváte kousky, které jste předtím znali jenom z fotek. Aha, tak takhle vypadají ty Prada boty na živo, heleme se, Lity ... pán s Birkinkou? Proč ne?

Hala byla plná modelek, redaktorů, bloggerů... kousek od vchodu se živě bavili návštěvníci předešlé přehlídky Leny Hoschek - slečna v britské uniformě, modelky s alpskými účesy i dáma s vizáží Dity von Tesse. Všichni dokonale nalíčení, oblečení, učesaní, příjemní a já jako ošklivé káčátko mezi tím vším. 

Daniel, módní redaktor a majitel mdls.cz mi vrazil do ruky pozvánku na prezentaci, kterou kdesi ukořistil. Další módní událost mohla začít.

Mimo halu pro přehlídky byla ve stanu i místnost pro prezentace. Jediný rozdíl oproti přehlídce je ten, že je to méně glamour, můžete se všechno prohlédnout hezky z blízka, občas i osahat... a modelky poslušně stojí na stupínkách a nikam neutíkají. Být modelkou, na tuhle práci nadávám. Stát hodinu na místě a jenom se lehce vlnit a otáčet, to není žádná poezie, přestože i tady jsou holky krásně nalíčené a učesané. Naštěstí, návrhářka měla rozum a slečny nechala bosky, jen s náramky kolem kotníků. 















A na prezentaci, na kterou jsem ani jít neměla, jsem dokonce dostala dárkovou tašku! Nesla jsem si ji, no...aspoň trochu jsem si připadala jako všichni ostatní, kteří kolem korzovali třeba s pěti taškami.
Konečně se nám podařilo akreditovat se, dostala jsem kartičku se svou fotkou a nápisem Press. Nastal čas jít/jet se ubytovat. Popravdě, už jsem se na to těšila. Byly čtyři hodiny a už jsem toho začínala mít dost...

Mercedes-Benz fashion week Berlin - první den, první přehlídka

Díky práci pro www.mdls.cz jsem měla možnost se jako reportérka dostat na fashionweek do Berlína. Celá akce probíhala od 5.7 , kdy bylo zahájení, respektive od 6.7 kdy se rozjely první přehlídky.
Jsem plná dojmů a inspirace, snad budete rádi, když se o ni podělím.

Být novinářem na fashionweeku, to zavání drahým hotelem, letenkou do první třídy, restauracemi a spoustou zavazadel. Být Čechem který jede do zahraničí, to zavání internátem po deseti, starou Karosou, toustovým chlebem a odrbaným kufrem. Ale věci se od dob hlubokých nultých let, kdy jsem svět objevovala s pomocí dětského sboru a mezinárodních soutěží, změnily.

Krátce před sedmou ranní karlovarského času jsem seděla za volantem bílého Mercedesu a startovala. Přes drobné komplikace (zapomenuté pozvánky, snídaně, čekání na vietnamce v Božím daru...) jsme krátce po osmé přejeli státní hranici. Sjezd po německé straně Krušných hor, líbezné vesničky v podhůří, úzké klikaté silničky bez možnosti přejet tatru co jede na začátku kolony...a pak už jenom dálnice, dálnice, dálnice. Skoro tři hodiny.

Pro ty, co neřídí, bude možná následující odstavec nepochopitelný. Ale šlápnout na plyn a nechat auto jet pohodlnou rychlostí mezi 140 a 150 km/h, to v ČR možné není. Jednak, z mého auta vytáhnu maximálně 110 a to už hrozí, že se rozpadne, dále, čeští řidiči jsou prasata a cesty jsou špatné, takže by to byl vážný risk a taky, máme tady omezení rychlosti. Ať už jsem jela krokem v koloně, šedesátkou na zúžení nebo, krátký okamžik, 180 km/h maximální rychlostí co to dalo, nepřipadala jsem si, že riskuju. Za celých 310 km mě vyblikal jenom jeden řidič (jela jsem 140, on 180, v levém pruhu) a viděla jsem třikrát předjíždění kamionů. Jinak klid a pohoda. Navíc, německé dopravní značení odboček je bravurní. Jak jsem se bála, byla to nakonec poměrně příjemná cesta, přestože s odkrvenými prsty a bolavýma nohama (Jak pořád stojíte na plynu a svaly na to nejsou zvyklé.)

Bylo po jedenácté, když jsme se přiblížili na hranice Berlína a navigace zahlásila eror. Krabička s ženským hlasem nebyla schopna najít ulice a adresy ve městě a tak, z původního plánu ubytovat se- upravit se- jít na přehlídku zůstal jen ten poslední bod. Po zaparkování v garážích nákupního centra jsem měla akorát tak čas svléknout si propocené a uválené tričko, obléknout se do černé mini a tílka a zapnout náhrdelník.


Z postupimského náměstí je to k Braniborské bráně kousek. Díky bohu, že ani německá přesnost není silnější než rozevlátost módních umělců. Show značky Dimitri měla 10 min. zpoždění a tak jsme to stihli. Uf.

Atmosféra těsně před vypuknutím a během show



Ochutnávka - tři modely z přehlídky (více TADY)

Muž chytrý stavěl dům svůj na skále...(Jak vždy vypadat a působit dobře III. )

Nikdo není tak krásný, nikdo nemá tak dokonalou postavu, aby mohl nosit špatné spodní prádlo.
Ano, někdo má tak dokonalou postavu že se může courat po světě úplně naostro a je jedno jaký si obleče tvar plavek, všechny mu sluší. Ale pokud si ale vezme prádlo, měl by si ho vybrat pečlivě.

Spodní prádlo je to, co vám podpoří sebevědomí. Věc, o jejíchž detailech víte jenom vy a ti, kterým to dovolíte. To co vás podrží... ale pokud je špatně vybráno, skopne do pekel.

Svlečte se do naha, postavte se před zrcadlo, obdivujte krásu svého těla a zamilujte se do něj. Nejdůležitější je mít se rádi takoví, jací jsme a pak už jenom, pomocí vhodné velikosti a střihu vytáhnout to hezké a neubližovat si.

Podprsenky

Jak vybrat správnou velikost?
Podprsenky jsou díky Módnímu peklu žhavým tématem. Ale ne každý to má blízko do odborné poradny a ne každý má tolik peněz, aby si odborníka a spešl prádýlko zaplatil. Podělím se s vámi o jednodušší recept na správnou velikost.
Co budete potřebovat: krejčovský metr (nebo provázek a pravítko), hypermarket nebo OD Tesco, čas, papírek, tužka
Postup: Vysvlečte se a krejčovským metrem změřte obvod kolem hrudníku těsně pod prsy. Z odměřeného čísla v centimetrech odečtěte 5 cm a výsledek si zapište na papírek. Papírek strčte do kapsy a vyražte směr nejbližší Tesco do oddělení spodního prádla. Odchyťte prodavačku a nechte si ukázat všechny modely, které se vyrábějí v obvodu, který máte na papírku. Do kabinky si vezměte různé modely s daným obvodem s různou velikostí košíčku - ten co nosíte, o číslo o dvě, o tři větší - a vyzkoušejte. To co vám bude sedět nejlépe, je vaše velikost.
Příklad: Obvod pod prsy mám 75 cm. Po odečtení mi vyjde obvod podprsenky 70 cm. To je nejmenší obvod, co se dá běžně sehnat. Zatímco podle obchodů bych měla nosit 75C, správně nosím 70D, občas 70C nebo i 70E.

Ale jak sami víte, velikost není vše. Každé tělo má své specifické nároky a to co sedí jednomu, nemusí sedět druhému. Někdo má prsa daleko od sebe, jiný blízko, každý má jiný tvar. A co si budeme povídat, výrobci občas vyrábí pěkné zmršeniny. Když už jste zjistili, jakou máte velikost, je na čase zvolit ideální střih.

a) Kostice nebo bez?
 Podprsenek bez kostic je dnes relativně málo, a pokud se nejedná o typy vyvinuté speciálně na sport, jsou vhodné spíše pro ženy, které mají drobná prsa a z praktického hlediska by podprsenky vůbec nosit nemusely. V podprsenkách bez kostic je pohodlně a patří sem všechny krajkové nic, trojůhelníčkové střihy a "bandáže". Zkrátka všechno to, co se pod oblečení nosí ne proto, aby to zpevňovalo, ale aby to zahalovalo. Podprsenky bez kostic nikdy nebudou pushup.
Kostice pomáhají k tomu, aby podprsenka dobře padla na tělo a aby látka držela tvar a neshrnovala se. Pokud máte prsa větší než B, kostice vám je udrží tam, kde je chcete mít. Pozor ale! Kostice nesmí nikde tlačit ani odstávat! Prsa jsou krásná, citlivá věc a je možnost, že pokud vás bude kostice dlouho tlačit do jednoho místa, zaděláte si na nepříjemnosti které prý mohou vést až k nejhoršímu...

b) Pushup/ vycpávky/ pevný košíček nebo měkký košíček?
Měkký košíček mají všechny kousky, které můžete zredukovat v podstatě jenom na kostici obalenou látkou. Ať už se jedná o krajku nebo o úplet, tyto typy jsou pohodlné a pokud nevyberete extravagantní střih, nedeformují prsa, naopak, dávají jim přirozený kulatý tvar. Navíc, někdo to může brát jako výhodu, někdo jako nevýhodu, přes měkký košíček se rýsují bradavky. Osobně to miluju a 90% mých podprsenek je měkkých.
Pokud ale chcete výrazněji vytvarovat dekolt, bez vycpávek to půjde složitě. Pushupky dělají to, že prsa nahrnou doprostřed hrudníku a vycpávka je ještě nadzvedne. Nemám námitek, i když, už mi pár holek říkalo, že pro ně je tohle nepohodlné - pokud máte hodně pevná prsa relativně daleko od sebe. Pushupky mají většinou půlkošíček z pevného materiálu, do kterého se dá vycpávka, a přesto ještě "měkkou" slupku která jemně zakryje část nad bradavkou a obepne kůži tak, že dekolt vypadá přirozeně.
Ale je tady ještě jedna možnost. Pevný košíček. Podle mého osobního názoru největší zlo a risk. Podprsenky, které jsou vytvarované z jednoho kusu molitanu sice dělají krásný tvar a mají vycpávky zabudované, jsou bezešvé...ale nevýhody to dokážou převálcovat.  Jednak, tyhle kousky musíte prát v "plastové klícce" aby se molitan nepolámal a nepomačkal. Za druhé, je problém sehnat tu správnou. Protože je košíček celý pevný a relativně hrubý, má tendence odstávat, zejména ve vrchní části. Pokud se tvar, který dokonale nepasuje k vašemu poprsí, zkombinuje s nekvalitním zpracováním, je to problém.

c) Široká ramínka a obvod nebo úzké?
Jak už jsem zmínila, správná velikost obvodu je vždycky nižší než to, co naměříte. Je to proto, že dneska se obvody dělají z pružných materiálů. Ne všichni jsme ale "kost a kůže" a správný obvod v kombinaci s nesprávnou šířkou udělá faldíky v podpaží a na zádech. A to je peklo. Proto platí, že čím byste se charakterizovali jako méně vychrtlí, tím hrubší obvod používejte. Ideálně takové podprsenky, které mají v obvodu zašité krátké kostice.  Co se týče ramínek, úzká jsou estetická záležitost...avšak každá majitelka E a více potvrdí, že taky nepříjemná a občas bolestivá. Platí, že čím jsou vaše ňadra těžší, tím širší ramínka byste měli nosit.

Další tipy:
Když kupujete novou podprsenku, vždycky si na ni při zkoušení oblékněte to, co na ni budete nosit! Ideální jsou tenká jednobarevná bavlněná trička s elastanem, která prozradí každé místo, kde vám prádýlko nesedí. Dobrá podprsenka by neměla být pod oblečením patrná - pokud si vyloženě nepřejete, aby byla - krajkové a extravagantní modely.

Milujte svá prsa, ať jsou, jaká jsou. Pokud máte velká, dejte jim tu nejlepší podporu. Pokud máte střední, netrapte je v malém prádle. Pokud máte malá, neschovávejte je pod molitanové tenisáky.

Podprsenka by neměla být vidět! Pokud to outfit vyžaduje, odložte ji. Nemám zkušenosti z "gumovým poprsím". Pokud máte drobná prsa, nemusíte nic řešit. Pokud máte větší a rozbíhavé jako já, pomůže vám lepicí páska. Není to na celý den, ale na večer se to snese. Mi se osvědčila hrubá, stříbrná. Pokud by vám měly prosvítat dvorce nebo máte neposlušné bradavky, pomůže textilní páska v tělové barvě.

Každá žena by měla mít v prádelníku černou, bílou a tělovou podprsenku. Aspoň jedna by měla být nositelná bez ramínek, aspoň jedna by měla být nositelná na sport a aspoň jedna na slavnostní události. Pokud nemáte tohle minimum, pořiďte si ho a až pak se soustřeďte na tygrované vzory a razící růžovou krajku.

Podprsenka je choulostivá věc. Aby seděla, musí být dobře ušitá z dobrého materiálu. Vyhněte se tržnicím a New Yorkeru. Obchody, které mají jenom dva střihy a tři velikosti v různém barevném provedení nejsou obchody se spodním prádlem!


Než přejdu ke zbytku - nějaké vaše tipy, připomínky, nápady, co dělat, co určitě nedělat, doporučení kde najít prádlo malých obvodů, kde prádlo rozhodně nekupovat...

Všichni jsou už ve Varech...

Právě jsem v KV 70 minut čistého času.

a) Není tady sníh (když jsem tady byla minule, byl tady).
b) Nemrzne, spíše je horko.
c) Na ulicích jsou lidé.
d) Jsou tady všichni. Ale za deset minut jsem potkala jen jednoho známého.
e) Jamesson stan je asi nejoblíbenější. Není tam k hnutí ani k nadechnutí. A nejsou tam ani bloggeři.

Nebojte, nepíšu reportáž z města, které je aktuálně pupkem světa.

Zítra touhle dobou snad budu mít za sebou první den v Berlíně na fw.

A zapomněla jsem klasická aktualita. Couture kolekce Dioru.

Víte, celá věc se má tak. Protože se ve vedení nemohli rozhodnout, kdo kolekci navrhne, vyřešili to vpravdě šalamounsky. 38 modelů rozdělili mezi 5 návrhářů.

První se inspiroval op-artem, dílem Pieta Mondriana a zmrzlinou, zejména jahodovou.

Druhý kreativec se úkolu zhostil taktéž s velkým odhodláním. Modelky zabalil do pudrové, smetanové a meruňkové, aby to nebylo fádní, přidal nějaké ty flitry a zlato. Těžiště jeho couture leží v zpracování materiálu do vrstev.

Třetí designer zachytil trend 70. let a hippie looky přetvořil do luxusní podoby. Na rozdíl od svých spoluprezentérů se nebál ani barev, ani potisků  a modelkám nechal dokonce překvapivě přirozenou vizáž.

Ani čtvrtý návrhář se  nebál porušit tradici divokého makeupu a svou představu o haute couture představil jako duhové róby z plisé, inspirované zřejmě motýlími křídly (a Blankou Matragi).

Pátý umělec měl zřejmě protekci, protože prezentoval v samém závěru show. Snad se jednalo o bývalého spolupracovníka Galliana, kdoví, v róbách se snažil dohnat svého mistra. Metry drahých látek, korzety, krinolíny...

Bohužel, Dior nechce prozradit jména návrhářů, kteří takto veřejně o post kreativního ředitele soutěží. Nám nezbývá než doufat, že se již brzy dočkáme vyhlášení vítěze a nebudou další finálová kola.

...upozorňujeme zájemce, že práce není finančně ohodnocená...

V pátek jsem si vyšla s jedním, docela známým, českým fotografem. Ten pán se módou živil ještě dříve, než já jsem se o ni začala zajímat. A tak jsme se, nad kaprem a pstruhem, bavili o tom, co děláme, jak to děláme, jak nám to jde nebo spíše nejde.
Když jsem se zmínila o tom, co dělám, dočkala jsem se překvapivé odpovědi. "Musím s tebou razantně nesouhlasit, protože pro mě jsi zákeřný podvratný živel. Nic osobního ale kvůli lidem jako jsi ty "nemáme co jíst"." Poměrně  bouřlivá odpověď na to, že "to dělám neplaceně". "Kvůli vám se je v česku bezpředmětné fotit módu. To co před čtyřmi lety dostal fotograf za nafocení editorialu, dneska dostávají jen ti nejlepší za práci v reklamě." Jasně byla tam krize a tak. "To co je za dneska za editoril do Haper's Bazar je směšné a pro DolceVita se rovnou fotí zadarmo." Ne že by to byla novinka, ale opravdu je to až tak špatné?

"Vy všichni děláte neplacené věci proto, že si myslíte, že když se "obětujete" teď, pomůže vám to dostat se nahoru. Ale to je úplně, úplně špatně a škodí to i ostatním. Žádné nahoře není!" 

Ale jak to, že není žádné nahoře? Vždyť přece jsou časopisy na křídovém papíře...! Chtělo se mi křičet, ale pak jsem si uvědomila, jak brutální má pravdu.

Známá studuje na maskérku, aby si studium mohla zaplatit, chodí do práce a aby měla portfolio, líčí. Má volno jeden, dva dny v měsíci. A kde je její nahoře? Ona alespoň mluví čtyřmi cizími jazyky, ale kdyby ne? Vrchní maskérka kdesi na Barandově? Možná za dvacet let a ani to není to pravé nahoře. Práce jako každá jiná.
Stylisti se zoufale snaží vybudovat si portfolio...aby pak skládali outfity pro magazíny podle předlohy, extrémní zodpovědnost za pár šlupek, bez kreativity... jak už někteří z vás mohli slyšet sami a na živo.

A lidé se to naučili využívat.
"Neexistuje, že bych ti dal peníze na vizážistku. Když pro nás mohly zadarmo dělat dříve, nechápu, proč by měly dostat zaplaceno teď." WTF!!!! Ne. Ani na materiál. Kde to žijeme? Máme brát celou módní branži jako nepochopený, finančně a časově náročný koníček?

Pokud máte blog, určitě jste už dostali email s nabídkou na neplacenou spolupráci s nějakým webem. A bloggeři jásají, píšou články, snaží se a web má vyšší návštěvnost o jejich čtenáře a články za které nemusí platit. Možná že se dostanou na nějakou akci, možná, když budou dělat recenzi na knihu, tak dostanou daný výtisk (nebudou muset vrážet vlastní peníze do celého podniku). A budou si moct napsat do životopisu, že dělali novinařinu!
Už to zašlo tak daleko, že na jobs.cz jsou brigády buď na neplacenou práci pro internetové magazíny, nebo placený prodej blbinek na charitu. Opravdová práce žádná.

Ale jak řekl jeden punkáč, osvětlovač, zvukař a tak různě. "Za nic nechci peníze. Díky tomu mi spousta lidí dluží protislužby a ani já za nic nemusím platit." Ale toto může fungovat jen tehdy, když máte aspoň nějaký základní příjem který pokryje to, co službami nezaplatíte. Bydlení, energie, telefon a benzin, například.

Co na to říct? Já jsem nejlepší případ naivky. Jestli jsem si za ty dva roky vydělala na zaplacení kurzu stylingu si nejsem úplně jistá. Tento týden jsem každý den měla nějakou pracovní povinnost... a jediné co jsem si odnesla byla sklenička sektu, kousek pařížského dortu, pár sklenic vody a sluneční brýle (díky, díky!!!) O nákladech na telefon a benzin raději mluvit nebudu.

Takže, když už jsme u toho, hledám lidi, kteří jsou opravdu zapálení do módy, modelek, líčení, česání, péče o tělo, značek, obchodu, focení. Zároveň musí mít pokryté základní životní náklady, takže buď pracovat, nebo studovat a být živeni rodiči, partnerem, státem. Jako já. Slibuju dřinu, pot a slzy, spoustu nových kontaktů, extrémní kvanta zkušeností, zodpovědnost i právo rozhodovat. Koho to zaujalo a umíte aspoň trochu psát, ozvěte se. Nejsou důležité zkušenosti ale odhodlání.

;-)