Dneska mi přišla poštou kožešinová pelerínka, snad z lišky nebo psa. Na okraji ji zdobí spousta blemblajících se ocásků. Ten aukro kup vám budiž inspirací, co všechno může být chlupaté, od límců přes prsteny, rukávy, náramky, šály, čepice, boty, kabelky...
Prostě, letos chlupy letí, ať už pravé nebo umělé.

Včera jsem byla na Arabian VIP párty. Moje první párty v životě a hned VIP:-D Motaly se tam šoubyznysové hvězdičky typu "marešovy" Gábinky, nějakých těch pseudomodelek, finalistů z první řady superstár. Sešlost byla ve stanu obklopeném písčitou pláží. Mým gumovým baleřínkám to bylo jedno, ale slečny na jehlách které měly minimálně 12 cm s ním docela zápasily. Vlastně, v tomto směru, znáte song Onatomá? Tam asi nějak takhle.
Nakonec jsme s mou známou, novinářkou, sedly do koutku s vodními dámkami a bavily se tím nóbl ruchem kolem.

Z extrému do extrému, dneska jedu na týden na dovolenou. Začínáme na srazu jedné online fantasy hry, takže dva dny dřevěného mečování, popíjení a grilování a potom už jenom dobrodružství, se spacáky, stanem a autem, kdesi, pravděpodobně na jihu čech.

Tak se tady mějte hezky.

Arcolor

Trochu přerusím tu chlupatou část. Tohle je kritický článek, vy co chcte číst jenom pozitivní věci, nečtěte. ..

Byli jsme v sobotu s mužem na Arcolor - festival mladé módy . Docela jsem se na to těšili.

Ale nějak nám to proteklo mezi prstama a tak jsme dorazili až na "velký módní mejdan v klubu Retro Music Hall".

Fakt jsem se snažila vypadat stylově, oblékla jsem se s invencí sobě vlastní, dokonce jsem se i namalovala. A těšila jsem se na zajímavé lidi, na slibovanou zajímavou hudbu a na super módní přehlídky. A taky na to, že takovou akci si určitě nenechá ujít někdo z těch 120 bloggerů které sleduju.

Dorazili jsme na místo, zaplatili vlezné 90 kč na osobu a dostali razítko na zápěstí. Kousek od vchodu nesměle postával mladíček se skeničkami welcome drinku. Kdybych se nezeptala a nevzala si, nic bychom neměli. Chodí to tak běžně?

Zatím co se redbul s vodkou pomalu prokousával mojí žaludeční stěnou do krve, dole na pódiu hip-hopivali dva kluci. Inteligentní texty a obsotojné torza melodií jenom lehce rušilo volume vyhulené na max a prázdný klub. Pak na pódium vystoupala moderátorská dvojice. Asi měli být sladění a vtipní. Ale pro moje ještě polostřízlivé uši a oči to dokonalost míjelo velkým obloukem.
Ona, ve fushiových štramplích, peep-toe fialových lodičkách na klínku a černých šatech bez ramínek přepásaných bílou mašlí - zřejmě projev kreativity který se nepovedl, atlaska byla příliš tenká a krátká, takže na zádech měla slečna takový mašličko-uzlík. Nic proti lidem s přirozene kyprou postavou, ale střih bez ramínek, převázání pod prsy, dlouhé náušnice a rozpuštěná peroxidová sláma připravily nositelku o krk a přidaly jí aspoň pět kilo. Soudruh u druhého mikrofonu to s pruhovaným tričkem sepraně vínového vzhledu taky nevyhrál.



Ale hurá, přišla přehlídka a já jako správný kritik si vytáhla bloček a začla zaznamenávat jednotlivé modely.

První část patřila streetové módě. Čenobílé tepláky, razící motivy na bílých plochách. tak zní první poznámka.


Další model - "šusťákovka, divoký "body" střih" tím "body střihem jsem myslela ten divný trojůhelník, který se opakoval i v zadu a měla jsem dojem, že se to snad má nějak zapnout mezi nohama.


"Bílá šusťákovka s 3/4 rukávem, kalhoty s aplikací barevné duhy" Bundička byla opravdu epesní, i z příjemného materiálu, leč, 3/4 rukávy jsou u bundy tak nějak, nepraktické. I ty kraťasy se mi líbily - viz slečna úplně vpravo na fotce.


"bílá sukně s modrám tunýlkem a červeným páskem" Bílá bavlněná sukně. Kapsy s modrou lemovkou. Nic zajímavého. Na předešlé fotce je to ta slečna s písmenem P na hrudi.

"zelené tílko s červenými kolečky, červené froté kraťasy, nuda" To kolečko nahoře je knoflík, to kolečko dole je jenom našité kolečko. Hm.


"mikina, zeleno-malinová ornamentální aplikace" Ta zelená část je vlastně kapsa. Příjemně jednoduchá mikina. Jenom ty knoflíki pod krkem mi to nějak ruší - nejsou zbytečné?


"žluté nasrávačko-legíny s vycpanými koleny, tílko za krk, aplikace ve "vodě" - ve výstrihu je použita i jiná látka než na celém tílku. Když se našla dobrá vůle, i Dášenka měla nožičky. Jestli se najde dobrá vůle, to tílko by mohlo být nositelné i jinam než na přehlídky.


"Růžovomodrá tylová sukně s natištěnými siluetami" Není co dodat. Asi k tomu patří i to DYI tričko.


"jeanový korzet a skinny, s našitým volánem alá šerpa" Bohužel, nikde jsem nesehnala fotku. Prostě jednoduše vezmete korzet a bílý velký volán a ten přišijete šikmo přes ten korzet.

"Šedý top a sukně - koktejlky, vypasované, bílý volán přes prsa" A taky nějaká ta grafika na topu a nesmí chybět knoflíčky! Nicméně, volány jsou in, šedá barva taky. Pro člověka s téměř neznatelným poprsím dobrá volba.


"šedý vestokostým, mega volány přes prsa" Ano, já vím paní návrhářko kde jste se inspirovala. Ale to že Comme des Garçons vycpává modelkám boouli na střed hrudníku neznamená, že to musejí dělat všichni. Nevím kdo si tohle obleče. Ještě s těmi úžasnými cancourky.


"bílý satén, záda + pásek potištěný, kapuce roura, v předu aplikace korzetu" Zní to šíleně. Fotku jsem nenašla.

"šedé korzetovky, bílý límec-náhrdelník" Tohle byl jeden z modelů, před kterýma jsem si dosedla na barovou stoličku. Jednoduché šedí šaty a na krku měla modelka něco jako brinrák z pevného plastu, pošitý mašličkama, za krkem zavázaný širokou stuhou. Prostě náhrdelník. Vypadalo to tak jednoduše a přitom elegantně a extravagantně zároveň! Věčná škoda že není fotka.

"šedé šaty, dole asymetrické, americké průramky, růžová aplikace se šňůrkama"
Jediné co bych vytknula je ta asymetrie na spodním okraji. Přijde mi zbytečná a na krátké straně je fakt krátká až moc.


"zelené asymetrické šaty s aplikací z prádelní gumy" Další super kousek. Tomu koho napadlo našít tam ten pružící filigrán mám chuť vlepit pořádnou pusu. Záda byly holé, ozdobené zase tou elastickou motanicí. Jednoduché, snad i sexy.


"modré korzetové šaty s aplikací z "lehátkoviny" Ne tak dobré jako předešlý model, ale pořád chic.


"černozlatý model, gagaistické kalhotky, zlatý živůtek "kozy ven" Asi bych to nenosila takhle naostro, ale proč ne? Bylo vidět že návrhářka se drží zlatého trendu pro letošní zimu.


"černozlatá šatosplácanina" Asi to jsou šaty, asi jsou i hezké. Ale nejak divně sešpendlené kousky látky, s obrovskými vlnami na zadku (jak se v tom sedí?) nepovažuju za šaty.


"bílé šaty, s holými zády, v předu fiží - origami" Bez fotky.

"bílé šaty z duplenového hedvábí, v předu origami, symetrické, ke krku" Moc se mi líbí to skládání vpředu. Vidno že si s tím holky pohrály, stejně jako s tím, co vypadá jako rukávky.


"bílé šaty, nesedící střih, fiží na zadku" Neforemný pokus o formu.


A pak začalo to, co bych nazvala průserem večera.

Plavky.

Plavky a všechny krátké věci byly hezké a u mužského publika budily patřičnou hlukovou reakci. Ale pro mě, estéta v první řadě to bylo moc. Na začátku se moderátoři holedbali, že z téhle akce třeba jednou bude fashionweek. Chacha. Chápu, že běžnou módu nepředvádí modelky ale běžní lidé. Ale i tak by měli autoři myslet na ubohé publikum. Holky na mole rozhodně nebyly vychrtlé. Spíše tak normálně štíhlé. Ale to, co dvě z těch, které předváděly plavky, měly na zadku, to bralo dech a chuť k jídlu. Stehýnka a hýždičky dělaly do rytmu hudby blem-blem nahoru a dolů a diskokoule nasvěcovala každý důlek celulitidy. Díky pěkně. Další pivo už jsem si nedala. Alkohol taky dělá na zadku krátery.

a přehlídka pokračovala. Klasické modely české školské módy se střídaly s vyzrálými a krásnými kousky i s něčím naprosto mimo mísu.

Asi nemá smysl to tady dále vypisovat a popisovat, když první přehlídka měla ještě 15 modelů a druhá dalších 47 kousků.

Hudba mezi přehlídkami zprvu vypadala nadějně. Co jiného čekáte od skupiny, kde je i příčná flétka a pozoun? Já jsem čekala Ska a byla jsem nemile překvapena, když se z pódia ozvalo něco sice příjemného, leč pomalého, nevhodného pro tanec. Tak jsem aspoň pozorovala ostatní lidi. V klubu rozhodně nebylo narváno. Mimo modelky které procházely "Molo" a hlouček fotografů jenom pár fanoušků modelek, fotografů, hudebníků a prodejců nahoře v patře. A minimum lidí jako já, lidí nezaujatých.

Pročasávala jsem pohledem hloučky, hledajíc nějakou známou nebo alespoň zajímavou tvář. Nakonec mě dostaly tyhle dvě holky. Neznáte je někdo? Chci je fotit!




A tak jsme nakonec, při třetí hudební vložce odešli. Ani na tu se nedalo tancovat.




Byl to ale hezký večer. Dostala jsem od muže čelenku Jane Bond a pak jsem se courali na Smíchov, pomalu se stmívající Prahou. Nad Žofínem rozkvétal obrovský ohňostroj a nám bylo zamilovaně romanticky a fajn.

Móda je jenom iluze která sílí s počtěm lidí, kteří jí věří. Já zatím, po tom co jsem viděla, iluzi o existenci české módy věřím tak napůl, ale o tom jindy.

Jinak, fotky jsou většinou "ukradené" ODTUD


Ano, opravdu jsem měla černobílekostkované ponožky s třešničkama oblečené do balerínek Crocks a kolem boků velkou červenou ledvinku :-)

Leskimo a plyš

Ne vždycky jsme nuceni volit mezi životem a smrtí čtyřnohého tvora. Od té doby co byla vynalezena umělá hmota se lidé snaží napodobit kožešiny...a dneska už se jim to daří tak, že rozdíl nepoznáte ani z blízka.

Běžný lovec ovšem neoplývá naducanou peněženkou a tak jde umělá kožešina mimo něj. Pro tuto sezónu ale exituje ještě třetí cesta. Plyš a leskimo. Zvláštní materiály, kdysi používané téměř na vše, které je možné koupit za nevysokou cenu v obchodech s látkami. Paní se na vás asi bude divně koukat, protože tyhle role tam mají spíše pro výrobu deček a přehozů přes kanape, ale nevšímejte si toho. Věřte návrhářům. Kupte si dlouhý nebo krátký chlup, trochu podšívky a těšte se na výsledek.
Dalším místem kde se vyskytuje tato kořist jsou klasicky staré skříně a sekondhandy. Pokud budete mít štěstí, narazíte třeba na plyšový kabátek z počátku šedesátých let, treba ještě z pravé vlny.










Věříte značce Miu Miu? Tak si kupte leskimo fialové, s vlasem který vypadá jako srst hrubosrstého jezevčíka za blátivého dne ;-)

Dubeňák a letec

Dubeňák, tak se jmenuje typ kožichu, šitý z ovčí kůže, kde srst je uvnitř. Pokud máte rádi staré filmy, koukněte na nějaký ze 70. let. Každá správná socialistická hvězda takový měla. Podobné kožíšky se nosily ke krojům a používali je i letci. Zatímco chulupy hřály, na hladkou stranu se nechatal sníh a bylo dost prostoru i pro nejrůznější výšivky. (viz. písnička o sedlákovi co má na kožiše vyšitý tulipán)

Zatímco leteckou bundičku asi jen tak neulovíte, dubeňáky jsou díky své někdejší oblibě poměrně snadnou kořistí. Ovčí chlupy jsou tvrdší než králičí nebo liščí a tak se mnoho zachovalých dubeňáků povaluje po půdách aniž by se na nich nakrmilo několik generací molů. Stejnětak je můžete téměř zadarmo pořídit v secondhandech.
Pokud chcete být v zimě v teple a nepotřebujete k tomu vypadat vyloženě chic, kus skopové kůže vás zahřeje jedna báseň.



(originál dubeňák, jak je vyfocený v internetovém bazaru)





Kožichy

Kožich je snem lovců, noční můrou vegetariánů a veganů a přirozeností zvířete. Pro tuto zimu pak nezbytnou součástí šatníku fashionistů. Je symbolem luxusu.
Váha poctivého kusu, ušitého z mnoha zvířecích kůžiček se počítá v kilech.
Praděpodobně jako prohlásíte něco v tom smyslu, že cena kožichu začíná na 10 tisících, pokud se spokojíte se stříhaným králíkem od Kara Trutnov. Jenomže tak složité to zase není. I obyčejný lovec, pokud ví kde, dokáže zaháčkovat chuňatý skvost, který ochrání i při vlně sibiřských mrazů a není pod něj třeba brát nic než hedvábnou blůzičku.

Pokud svoje zvíře neulovíte v koutě babiččiny skříně a žádný dobrovolník v okolí nevlastní zlatou kreditku, můžete to zkusit ještě na Aukru. Je pravděpodobné, že pak asi budete potřebovat kožešníka, někoho, kdo vám kůžičky přešije na míru. Nejsem si jistá kolik to přesně stojí ale podle všeho by vás to mělo vyjít na mnohem menší peníze, než pořízení kožichu nového.
A ještě jednu výhodu to má. To zvíře které vás hřeje nezemřelo kvůli vám. Dost možná je na onom světě delší dobu, než vy sami na tomto.















PS: Já nosím "sysla". Černý široký kožíšek po kolena, který moje babička dostala od dědy darem, aby tatínkovi, v bříšku, nebylo zima. Je dvakrát přešívaný ale pořád nádherný.

Výpadek proudu

Opravdu se mi dneska nechce řešit kožešiny a pleteniny. Už od včera moje duše plápolá jako světýlka o dušičkách, pohybuju se s větrem, při chůzi si šeptám drobné veršovánky a občas se mimoděk usmívám.

Včera jsem se setkala se zajímavým člověkem, který mi každým svým slovem vyrývá v duši maličký žlábek, do kterého pak sadím emoce. Prosté předání taštičky se protáhlo na téměř pětihodinový přátelský zápas v tenisu s myšlenkami.
Bohatší o knížku jsem sedla do vlaku a každé písmenko od té doby hltám jako pes vodu, když se vrátí s předlouhé vycházky v horkém dni. Proto včera ten lovecký úvodník tak podivný.

Čtu ty stránky plné rozvitých vět, které se kroutí jako dým nad sfouknutou svíčkou nemocného. Ráno jsem si šla vydělávat fyzickou prací. Naivita ohledně toho, že když je třeba vyžínačkou pokosit malý pozemek, tak to bude rychle vydělaná kožešinová pelerínka, mě vylískala hnedka z kraje.

Po čtyřech hodiných prosekávání se džunglí dvoumetrových bodláků, s letním sluncem nad hlavou, motorem vyžínačky na boku a prázdnou lahví od vody...úvahy nad tím, kolik a jestli to zvládnu, motání v hlavě a neodbytné myšlenky překřikující zvuk pářící se kočky, zvuk stroje bojujícího s biomasou. Nakonec jsem to vzdala. Zdá se, při kopání melioračních kanálů v Generálním Guvertmánu by asi byla kulka s mým jménem někde hrozně na začátku zásobníku...cestou v autě, neschopná pohybu, s žaludkem majícím tendenci vyklopit i ten doušek kofoly, hlavou bez čudlíku OFF, jsem se týrala podobnými myšlenkami a veškerá moje hrdost a odvaha poprat se a žít byla tatam. Jak moc dokáže s lidským sebevědomím zamést neschopnost překonat vysílení?

A pak jsem se zase začetla do knížky, konečně napila. Naplnila plovoucí žaludek. Euforie z toho že žiju. Zpětně jsem, tak jako pan Saudek, korolovala své vzpomínky z předchozích okamžiků.
Raní cesta vlakem, kdy se pod listy ještě skrývají kousky tmy a činí je tmavě zelenými, na sluníčko které natahuje břízky do dlouhých stínů. Na dva tygrované! slimáky, kteří se romanticky plazili pomalým tempem za sebou a z každého stahu jejich svalu byla cítit ta něha slimáčího plození. Na zvářátko hraboše, který se nám asi vrhl pod kola, představu jak křehká myší kostřička ani nekřupne, jenom dušička unikající před pneumatikou vydá tiché plop a na cestě zůstane mastný flek s ocáskem.

A pak dorazila moje "švagrová" s pomalu rostoucím bříškem a ňadry a druhá "švagrová" se svými dvěmi uličníky. A babička se chtěla pochlubit karbenátky, které ale stejně nakonec přímo ze stolu slupli psi. Kdoví, jestli to inicioval nadržený z 3/4 boxeří puberťák nebo Pegyna, objekt jeho vytrvalého sexuálního zájmu.

Mám unavené bicáky, stehňáky, svaly které ovládají prsty na rukách...vedle u počítače sedí muž a upravuje fotky. Jsem spokojená, šťastná.

Lovecká sezóna

Dámy a pánové, tak nám zanedlouho vypukne nová lovecká sezóna. Určitě už máte naštudované všechny ty nóbl časopisy na křídovém papíře, na které my, obyčejní lovci, nemáme finanční prostředky. Víte co lovit?

Já, jako správný knihomol jsem se pokusila si trendy vyhledat tak nějak podomácku. To je klasika, nejdříve stáhnete fotky ze všech přehlídek ze všech čtyř fashionweeků, potom je pořád dokola projíždíte a třídíte, až vám z toho vypadnou nějaké ty trendy, které jsou silnější (v případě, že téměř neexistuje přehlídka na které je nenajdete), nebo slabší.

Rok se nám přehoupl do dalšího desetiletí a to znamená jedinné. Jsou tady zpátky lichá čísla. Je libo 50. léta? Nebo máte raději hippies? A což takhle móda kolem roku 1993? Pamatujete?
Ano, to všechno vystrkuje růžky a pokud to nebuší na dveře, určitě to zanedlouho přijde.

Dalším významným faktorem je konec finanční krize. Kdybychom měli dát na předpovědi návrhářů, čeká nás zase pár tlustých let, jako ty krávy, co vystupují z Nilu. Na mušce je pro tento podzim všechno, co souvisí s luxusem.

Nebo budeme věřit návrhářské předpovědi počasí? Oblečte se, přichází globální ochlazování, vyřvávají lední medvědi od Chanelu.

Dokonce i pro zaryté příznivce jednoduchosti se něco najde.

Připravte si zbraně, půjdem na ně!

(Jsem dneska taková nějaká roztěkaná, omluvte prosím ten uvolněný styl, plný skrytých výkřičníků.)

Za zrcadlem

Stává se, že lovec potřebuje a touží po něčem, co je pro něj nedostupné. Nebo potřebuje své úlovky zpracovat. Nebo by si rád pořídil něco neulovitelného.
Občas prostě lovec potřebuje know-how, potřebuje ostatní lidi, jejich práci nebo jejich vědomosti.

A) Knihovny a atlasy
Důležité je především vědět, co lovit a kdy. Materiály obsahující vědění jsou drahé a ne tak docela obsáhlé. Proto jsou v podstatě samostatným předmětem lovu.
Na půdách, v antikvariátech, v knihovnách... povalují se staré časopisy, knihy a učebnice. Vzácné předlistopadové západoněmecké a ruské Burdy, východoněmecká Prama, Žena a móda, Lada, Diana, obrazy toho, co je v módě a nebo do ní, s mírnou obměnou zase přijde. Příjemné je taky listování rodinnými alby a sledovaní starých filmů.

B) Vyprávění starců
Víte-li co chcete, zeptejte se na to. Jaké materály se používaly před čtyřiceti lety? Jak je ušitá tahle róba od Versace? Jaký tvar bot se nosil v 50. letech? Jestli se zajímáte o módu, je pravděpodobné, že vás k tomu někdo přivedl. A ten někdo toho ví ještě mnohem více než vy.

C) Řemeslníci jdou
Víte co chcete, z čeho to chcete...najděte někoho, kdo ví jak to udělat. Head-hunting je součástí velkého byznysu, ulovte si svého dodavatele taky. Možná že to bude vaše maminka, který odněkud vytáhne šicí stroj. Možná, že vaše babička dokáže s háčkem a kordonetem úžasné věci. Třeba to bude vaše zakřiknutá spolužačka, která ve volném čase sleduje seriály a štrikuje. Nebo bývalá spolužačka ze základky, vyučená dámská krejčová. Rozhoďte sítě a ulovte ty nejlepší ryby.

D) Na koleni
Pokud nemáte obě ruce levé, můžete se do zpracovávání a výroby pustit sami. Háčkování, pletení, výšivky, perličky, předení, šití, přešívání...všechno je snadné když chcete. Lidé na Fler nejsou o nic šikovnější, jenom se to nebojí zkusit a ukázat. V tomto bodě jste především lovci postupů, inspirace a času.

(PS: Snad vám s tou inspirací a postupy moje chystané příspěvky pomůžou)

Krajiny opuštěných

Jsou místa, na kterých se shromaďují opuštěné věci. Kdysi je jejich majitelé milovali ale pak...
nějek se to zvrtlo a teď leží samy, toužící po novém nositeli.

A) Tajemné hrady - starožitnictví a bazary
Od luxusních starožitnictví po vetešnictví a zastavárny. Lov je velmi časově náročný, tato místa mají často omezenou otevírací dobu a bývají rozeseta po celém městě. Koždopádně, správný lovec pokladů, když podobný tajuplný krámek míjí, nezaváhá a vztoupí. Nikdy nevíte, co se může skrývat uvnitř.

Co se loví?
Šperky, bižuterie, kabelky, pouzdra na rtěnky a neceséry, doplňky do bytu


B) Hluboké lesy
...oplývající bezpočtem zvěře, to jsou secondhandy. Dělí se do dalších poddruhů.

1. výběrové a anglické - mufloni v oboře
Místo, kde uvidíte lovce lenochy. Je tak snadné střílet zvěř která nikam neutíká a co kus to použitelný úlovek. Za to se platí vyšší ceny. Pro správného lovce je návštěva podobných lokací spíše zpestřením a exkurzí, než příležitostí k lovu. Ano, kusy jsou kvalitní, ale v podobných krámcích nikdy neulovíte kapitální kousek. Věci jsou většinou staré kolem 10 let, takže už a ještě nenositelné.

Co se loví:
Bavlněná trička, kalhoty, plesové šaty - to co je nadčasové

2. obecné sekáče
Sekáč obecný je jako les za vsí. Spousta drobných zvířátek, občas něco zajímavého. Každý je jiný a o kvalitách toho svého se musí lovec přesvědčit sám.

Co se loví:
Podle vlastních zkušeností lovce - to, čeho je hojnost a výběr

4. hrabáče - hluboké liduprázdné hvozdy
Jedny z nejnáročnějších míst. Nachodíte mnoho kilometrů, přemístíte tuny látky a kůže, přijdete o mnoho hodin času. Celé dny budete bez úlovku bloudit mezi horami páchnoucích hader. A pak se v křoví zaleskne zlaté paroží a jelen dvanácterák je váš. Ten pocit, když z kupy "něčeho" vytahujete kabelku z krokodýlí kůže a pak za ni platíte dvacetikorunu...

Co se loví:
Kvalita a originalita. Tady můžete ukázat všechny své zkušenosti. Je to jenom na vás.

5. Vintáge
Jestli jsou výběrové sekáče obora s muflony, pak vintáge obchody jsou stádo bílých jelenů, v ohradě kolem posedu. A do ruky dostanete samopal. Platí se však zlatem. Opravdový lovec se podobným snobárnám vyhýbá. Ví, že to stejně majitelka nakoupila v hrabáku a jenom na tom rýžuje ;-)

Co se loví?
Boty a klobouky


C) Náhodná setkání - bleší trhy
Bohužel, nikdy jsem na blešáku nebyla, prosím komentátory aby vyřkli svoje postřehy.

Neprobádaná místa

Občas si říkám, chuděry bohaté ženy, které si musí kupovat oblečení minimálně v Zaře. I mírně pokročilí lovci mají více příležitostí a těmi jsou neprobádaná místa.

Tyto lovecké areály spojuje jedno. Dokud se tam nevypravíte, netušíte, co vám uniká. Nové originální kousky, obstojná kvalita a často směšné ceny.

a) Opuštěné obchodní domy
Kdysi býval v každém větším maloměstě obchodní dům Prior. Vy kteří máte to štěstí a žijete v blízkosti některého z těchto zkanzenů, určitě se tam vypravte. Několikrát do roka mají 20% slevu na vše.
Vy co se do Prioru dostáváte s několika přestupy, vyzkoušejte jiný místní obchodní dům. Když na fashionbooku byla reportáž o přehlídce FF a Sandra označila část svého outfitu za "Tesco", v Tescu na Andělu výrazně prořídl sortiment oblečení.
Jako správný lovec se rozkoukejte po všech řetězcích v okolí. Vyplatí se to.

Co se loví?

Prior
Doporučuju navštívit oddělení obuvi - občas narazíte na skutečné originály, spodní prádlo (plavky, podprsenky triumph), klobouky Tonak, pánské košile ... a nesmíme zapomenout na oddělení látek.

Tesco
Kalhoty, šaty, plavky, trička, spodní prádlo


Globus
Boty


Makro
Sportovní oblečení, casual wear

b) opovrhované "butiky"
Ten obchod tam už stojí třetím rokem, ale protože do něj vstupují zejména slečny s elementárním vkusem ruské štětky nebo ženy s velikostí xxx, nečekáte, že by tam stálo za to zajít. Lovec se ale nebojí ničeho, ani flitrů, ani plastových hrůz, ani levné bižuterie.
Nevšímejte si toho, na co se dívají ostatní. Tady hledáte lanýže zatímco ostatní trhají václavky. Doporučuju se podívat do části s cedulí "výprodej", do spodních polic a poliček. Ceny jsou opravdu lidové, takže se taky podívejte, jestli váš úlovek netrpí prašivinou a je z kvalitního materiálu. (kvalita z HM nebo Zary je minimum)

Co se loví?

Takko
Podprsenky malých velikostí a širokých obvodů, trička, tepláky, náušnice


Výprodeje
Spodní kalhotky, tílka, specialitky

"italské butiky"
Lodičky, peněženky, kabelky, jeansy

C) Tržnice
Kdy jste byli naposledy u "rákosníků"? Když vám maminka kupovala kraťasy na první tábor?
Od té doby se věci změnily. Na tržnicích mají hadříky módností, kvalitou a (bohužel) cenou srovnatelné s "kamennými" obchody. Při lovu opět doporučuju nejdříve prozkoumat krabice s "výprodejem" a pak postupovat k věcem, kterých si nikdo nevšímá.

Co se loví?
Bavlněné výrobky, plátěné kalhoty, holínky, gumové sandály, punčochové zboží, svetry

D) Pouťové stánky
Lovec, který zahlédne pouť, zrychlí krok až do běhu a vytahuje peněženku. Zkušeným krokem mine stánky se sladkostma a dlouze si prohlíží pouťovou bižuterii.

Co se loví?
Prstýnky, náramky, peněženky, náhrdelníky ... perly, kované a smaltované originály, polodrahokamy

Třinácté komnaty

Každý dům nebo byt má svou třináctou komnatu. Místo, o kterém buď nevíme, nebo víme, ale nikdo tam nechodí.
Třináctá komnata je startovní čára každého lovce a jeho tréningový areál zároveň.

Tyto lokace mají několik nesporných výhod a můžeme je ještě dále rozstřídit podle jejich vládců.

a) Maminčina skříň
Vejděte do ložnice rodičů, otevřete skříň a prohlédněte si šaty a kostýmy které visí úplně napravo. Tam se většinou shrnují nejméně nošené kousky.
Pak se podívejte do poliček s tričky a svetry, co nejvíce dolů a dozadu. Přirozeným systémem "operu a přidám nahoru na kupku" se tam třídí to, co se téměř nenosí. Sešplhejte pohledem až úplně na nejnižší přihrádku. Je to takzvaná "zakopávací" kde se shromažďují veci, které nechceme mít na očích.
Dále pak není od věci podívat se pod postel a na skříně, popř. na nádstavby skříní.

Pokud ale nemáte s maminkou kamarádský vztah, doporučuju jít na to takticky, všechno prozkoumat za její nepřítomnosti a pak se jenom ptát na konkrétní krabice (Mami, co je v té krabici nahoře? Můžu se podívat?) nebo věci (Nemáš náhodou nějaké staré rifle?)

Co tady můžete ulovit:
Aktuální vintage - tzn. kousky z 80. let.

b) Babiččina skříň
Tady je bádání podstatně jednodušší. Babičky schraňují spousty věcí, šatník moc často a razantně neobměňují a jsou rády, že o jejich oblíbený svetřík má někdo zájem. Stačí se někdy po kávě zeptat, jestli se můžete kouknout do skříně. Možná se podobným způsobem dostanete i ke kabelkám, botám a hlavně ke šperkům.

Co tady můžete ulovit:
Zajímavé vintage věci, nejstarší z 50. let. Můžete ulovit kožené kabelky, rukavičky ale taky kožichy a šperky, ke všemu dostanete navíc příběh.

c) Skříně sestřenic a tetiček
Záleží na tom, jak movitou a rozsáhlou rodinu máte, a jaké urdžujete styky. Kdysi, v dobách kdy ještě platilo, že oblečení se dědí, panoval ve většině rodin čilý výměnný obchod. Zeptejte se své bohaté tetičky nebo modelky-sestřenice, jestli někdy nedělá probírky šatníku. Třeba bude ráda, že neaktuální model od LV nemusí dávat do charity. Pokud máte starší tetičku, zkuste se na ni s slovy "vy jste totiž elegantní dáma" obrátit podobně, jako na babičku.

Co tady můžete ulovit:
Kvalitní věci z minulé sezóny, pásky, plavky, možná i nějakou tu kosmetiku a bižuterii. Ke starším tetičkám se vztahuje podobný seznam kořistí jako k babičkám.

d) Půdy, sklepy a jiná tajemná místa
Máte doma půdu? Vybavte se jako na lov, vezměte sebou baterku a vlhký hadřík a prozkoumejte tajná zákoutí. Kdo ví, kde zmizel šatník vaší prababičky po tom, co umřela. Pozor na kožešiny a svetry, můžou být sežrané od molů a myší.

Co tady můžete najít:
V případě starého a dlouho obydleného domu můžete čekat i muzejní kousky. Klobouky, košíky, kabáty, kroje, doplňky.


Výhody míst typu třináctá komnata jsou následující:
Velmi nízké náklady! (Na, vem si to, jsem ráda že se toho zbavím...)
Známý původ. (Pozor, barví to!)
Příběh. (V tomhle korzetu jsem, holčičko, sbalila tvého dědu.)
Velikost. (Dyť ty jsi tu postavu zdědila po mě!)
Originalita (Téhle látky k nám do města dovezli jenom pár metrů.)
Dobrá dostupnost

Nevýhody:
Omezené množství kořisti (Mimo tetičku, která si kupuje nový šatník každou sezonu.)

Ps: Pokud máte přátelskou tchýni, šikovné švagrové, pokud má váš muž ještě babičky nebo vlastní dům s půdou, vaše loviště se násobí!

Tradiční lovecké mapy

Tak jako na králíky a bažanty půjdete do polí, na srnky si počíháte z posedu a ryby chytnete u vody, prolov pokladů existují podobné základní lokace.

Liší se v náročnosti terénu, času, financí nebo i v nebezpečí konkurence. Jsou lokace vhodné pro naprosté začátečníky a místa, kde i protřelý jedince se skříní naditou sklapy může zaváhat.

Tyto lokace bych rozdělila do čtyř kategorií.

A) Třinácté komnaty
V třinácté komnatě leží malovaná truhla a v té truhle poklad.

B) Neprobádaná místa
Ještě nikdy jste tam nebyli, popř. byli, ale už je to nejméně pětiletka.

C) Krajiny opuštěných
Milované leč opuštěné věci.

D) Za zrcadlem
Zvláštní místa, nejčastěji dosažitelná pomocí řeči, kde ulovíte zejména know-how a kontakty nebo lidskou práci.

Desatero lovce pokladů

1. Lovec chodí sám
Lovec se musí soustředit na svou kořist, vystopovat ji. O svůj úlovek se nemůže dělit (tak to funguje jenom v jedné knížce, Bratrstvo kalhot se to myslím jmenovalo)

2. Lovec je odvážný, nezná strach
Nejzajímavější kousky se často shovávávají na zapadlých místech. V obchodech ve kterých nakupují i bezdomovci, ve sklepních výprodejích, stejně jako v Zaře. Správný lovec se nebojí cizích pohledů, nevrlé ochranky ani ruskojazyčné prodavačky.

3. Lovec se maskuje se před jinými lovci
Lovec nechce být poznán. Proto si na lov obléká takový oděv, díky kterému částečně splyne s okolím. Když by si ostatní všimli, že je zrovna na lovu, budou mu akorát plašit kořist tím, že budou sami lovit, popřípadě mu budou celou dobu stát za zadkem a brát věci kterých se dotkl.

4. Lovec je dobře vyzbrojen
Pro pohyb v úzkých prostorách nenosí krosnu ani velkou tašku přes jedno tameno, která se sesmýkává. Sebou nosí jen nejnutnější protože ví, že na několikahodinovém lovu se každý gram hezky pronese. Preferuje pohodlné, snadno vyzouvatelné obutí, v jeho zavazadle nikdy nechybí: záložní skladná taška na úlovky, ponožky, krejčovský metr, zicherky

5. Lovec platí zlatem
Má u sebe vždy dostatek hotovosti protože ví, že v necivilizovaných zákoutích karty neberou.

6. Lovec je praktický
Na lov vyráží ve snadno svlékatelném oděvu a v pasujícím spodním prádle. Ví, že nemá smysl se výrazně patlat s makeupem a účesem, protože častým převlékáním se to všechno poničí.

7. Lovec předvídá
Používá intuici nebo informační zdroje k tomu, aby věděl co se zrovna teď loví, kde bude hodně kořisti a kde už je naopak pusto, kde bude narváno lidma a kde je klid.

8. Lovec není slečinka
Ví že se může dostat do kontaktu s různými místy a lidmi, že se může ušpinit.

9. Lovec používá oči a rozum
Lovec se může nechat zlákat snadnou kořistí a lehce sklouznout k shopaholismu. Proto i tu nejzajímavější věc vyzkouší, prohlédne a zamyslí se nad její cenou.

10. Lovec si hájí svá loviště
Když se ho ptají, mlčí jako ruský špion. Prozradí jenom svým přátelům a těm, kteří si to podle něj zaslouží.

Průvodce lovce pokladů

Tyto lidi na první pohled nepoznáte. Jsou jako všichni ostatní, dobře oblečení, styloví.

Poznáte je až na ten druhý pohled, zahrnující bližší zkoumání nebo osobní rozhovor.

Když zjistíte, odkud všechny ty oděvní prvky jsou a kolik stály.

Já od včerejška hledám partnera pro sukni Yohji Yamamoto a a partnerku pro sametový korzetový živůtek Valentino. Je mi jasné, že to bude těžké, ale za dvacku jsem ty kousky prostě mít musela.
Jsem lovec pokladů.
Naučila mě to kamarádka, ještě na gymplu v našem malém městečku, kde jedinný high-fashion obchod byl s jeanama H.I.S.

Trendy jako takové si přečtete v každém lepším módním plátku. Já se vám je v následujících příspěvcích budu snažit přiblížit tak, aby jste mohli mít módní věci skoro zadarmo. Které kousky si vybrat při návštěvě sekáče, kam se koukat na vietnamských tržnicích, co si odnést z galanterie a k jakým "zvěrstvům" přesvědčit babičku.

Tak dlouho se chodí...

...se džbánem pro vodu, až na to někdo přijde.

Prostě to prasklo. Ano, napsala jsem to já. Ale od jiných ošklivých praktik se distancuju.

Jednoho dne mě jeden fotograf seznámil se svou známou, novinářkou, přidaly jsme se na FB a domluvily na tom, že bych mohla zkusit něco napsat.

Na začátku července mi pak přišlo emailem pět fotek outfitů, jedna slečna poslala jenom jeden, další dvě - zjevně kamarádky - poslaly každá dva - z kterých jsem vybrala vždy ten lepší.

A tak jsem si otevřela každou fotku, dívala se na ni tak dlouho, až můj mozek přestal vnímat (ne)kvality fotografie, případné retuše, líčení a celkové charisma které nesouvisí se stylingem. Z celé fotky pak vystoupilo už jenom oblečení a doplňky a já jsem byla mile překvapena.

Ne že by na fotkách nebyly stylistické chyby, ale v konečné fázi, kdy člověk nehledá "módnost" ale "přijemno od pohledu", se všechny outfity zařadily do kategorie vydařených.

Pak přišel čas na můj písemný projev. Když máte psát komentář, nějaký krátký text ve kterém by mělo být co nejvíce informací a velké množství přídavných jmen, brzy zjistíte, že to není jenom tak. Oblečení, oděv, celkový styling, outfit - jsou to synonyma? Najednou vám všechny mozkové závity pracují, protože ve větách za sebou se nesmí opakovat totéž slovo. Z vnitřního prostoru kdesi za uchem soukáte slovíčka, honíte je po dutině lebeční a snažíte se vzpomenout si, co jste kde četli a odpíchnout se od toho.

Navíc, je velmi jednoduché dát na první dojem a jenom kritizovat. Pokud ale chcete, aby své fotky poslala další várka čtenářek, musíte zapomenout na pocity a reagovat na realitu.

A tak jsem to dopsala, odeslala a čekala, kdy to vyjde. Včera ráno jsem porvé viděla někde viset moji práci a měla jsem z toho radost. Na druhou stranu, nechci se tím chlubit, protože tuším, kdo tu rubriku psal přede mnou a "ne tak docela přátel" už mám za ten rok docela dost.

A vlastně, nejvíce mi dalo to nalezení "čistého pohledu na outfit". Na ulici třeba vidíte ženu, řeknete si něco ve smyslu "Bába divná, ty květované šaty má jak ubrus, jak může chodit v takových sandálech a co ten šátek v trvalé!" Ale když přivřete oči a odprostíte se od toho co chcete vidět (tzn. žena ve středních letech, už má vrásky a nechodí do solárka takže spíše stařena?) zjistíte, že všechno jí hezky ladí, sandálky by jste zařadily do Topshopu, podobné šaty jste si koupili minulý týden a šátek ve vlasech měla vaše oblíbená lookbookerka. Že dokonce i zlaté řetízky na krku k tomu tak nějak pasují.

Najednou vnímáte jinak i důchodkyně na kolech, protože přastáváte vidět důchodkyni. Vidíte kolo a na něm outfit zahrnující boty na podpatku. Pokud si dokážete odmyslet postavu tak typickou pro ženy po přechodu a "květák" (oblíbený účes stejné věkové skupiny), zjistíte, že halenka, kalhoty, boty, klobouk i károvaná igelitka spolu velmi dobře fungují.

Zjistíte že lidé mají vkus!

Jenom my mladí jsme asi už tak degenerovaní fotkama z časopisů a jiných médií, že vkus, který není přinesen na bezchybném těle, s makeupem akademických malířů a účesem od architekta, odmítáme vidět.

Nebo ne? Obléká se vaše máma, babička, tetička, učitelka, sousedka ... vkusně?
V mém okolí je nevkusných málo...a většina spadá do kategorie "do 30 let". Zvláštní.