(Nová, doplněná verze ve které se snažím neznechucovat své okolí.)
Jsem posledňáček poslední. Ale na tom nesejde.
(Než jsem se vzpamatovala z aftrpárty, už tady byla akce přítelovy babičky, další týden, pak špatné nakládání s těma několika málo fotkama a zdlouhavé úvahy nad tím, jestli to vůbec má smysl. Nakonec zvítězila zodpovědnost a vděk vůči pořadatelům a tak jsem to vytáhla a pokusila se zkompletovat.)
Jak už bylo mnohokrát omýláno, nejen na blozích, ale i v běžných médiích, 16.5 proběhla velkolepá módní show podzimních kolekcí značky FF. Zatímco někteří bloggeři se připravovali už celé dny dopředu a to tak intenzivně, že nemohli dojít na prezentaci tenisek Nike, já jsem to tak vážně nebrala.
(Všimli jste si, v Blesku, na Idnesu, velký blikající banner na živě vysílanou show. Nebo bloggerky o tom taky psaly. Před i po.)
Jednak, jak se chcete připravovat tři dny dopředu, když jste na akci pozváni den předem? A jak se chcete připravovat půl dne předem, když jste v práci?
(Hodně jsem se divila, že si na mě někdo vzpoměl, protože loni jsem na guestlistu oficiálně nebyla. A v tom okamžiku až celodenní focení svatebních šatů stornovat nešlo. Teda, kdybych chtěla, mohla jsem to samozřejmě udělat, ale co by to udělalo s mojí pověstí relativně spolehlivé pomocné ruky, to si raději ani nepředstavuju. Ale o tom více až budou nějaké fota.)
Z focení jsem vyrážela hodinu před začátkem přehlídky. Rozcuchaná, zmalovaná, ulepená od laku na vlasy, s obrovskou taškou. Můj dokonalý muž mě ale zachránil, na přestupní bod mi donesl boty Marni for HM a krajkovou podprsenku, zbytek zachránila místní Terranova.
(Dělala jsem totiž nejen vlasy, ale i modelku. Svou výhodu to mělo v profesionálním makeupu a v tom, že nad tím co si učešu jsem opravdu nemusela přemýšlet. Na druhou stranu, jet kvůli vlastní blbosti a nepředvídavosti na večírek s obrovskou kabelou, ve vojenských botách a lehce jetém tričku, to bych se musela stydět. aroganci vůči společenským pravidlům a dekoru situace nesnáším.)
Poklus do metra, poklus z metra k výstavišti... Naštěstí stačilo následovat natěšený dav.
Před vchodem už stály autobusy plné japonců, bloggeři vystajlovaní do poslední nitky, elegantní dámy i holky v outfitech "jak-od-popelnice". Každý měl dost práce s okukováním zajímavějších lidí než mě v pracovním, a tak po odškrtnutí na guestlistu byla cesta na wc a tím i ke "koukatelnému" vzhledu otevřená.
Paní se sice dívaly trošku zvláštně, zejména když jsem převlékala podprsenku a stála tam topless, ale nakonec se všechno zadařilo. Člověk by neřekl, že stačí obout boty na vysokém podpatku, ohrnout nohavice a doplnit průsvitným svetříkem, aby byl z běžného outfitu večírkový.
(Nebylo moc času. Uvažovala sjem, že bych se začala prevlékat už v poloprázdném metru, ale nakonec jsem to vydržela až na místo určení. Všichni byli hrozně milí, tak milí, až jysem si říkala ještli převlékání vůbec má smysl. Ale když už jsem to táhla sebou... koneckonců, když jsem oblečená vhodně pro danou příležitost, sama se cítím lépe a sebevědomněji. )
Samozřejmě, na holky to nemělo.
A nemělo to ani na samotnou přehlídku. Pokud chcete vidět fotky z ní, pravděpodobně bude nejlepší prolistovat cizí blogy nebo přímo blog FF.
Produkce byla skutečně velkolepá. Molo, obrovská backstage, tribuny se sedadly tak, aby každý dobře viděl. Jediné co mi vadilo, byl drobný detail, že kovová konstrukce potažená kobercem se k podpatkům chová jako kovová konstrukce potažená kobercem. Bylo spodivem, že z příkrých schodů nikdo nespadl, nicméně, raději kovové konstrukce bez koberce, než na stojáka. Na české poměry zkrátka opravdu mimořádná akce. (Ehm, popravdě, vzhledem k tomu že se celý interiér stavěl jenom kvůli 60ti minutám módního lesku, spadla mi i tak čelist někam hluboko k pasu.)
(Asi neumím chodit na podpatcích, protože dolů z tribuny jsem skoro ručkovala po zábradlí. Ale jinak fakt super, velká poklona!)
Modelky a modelové vycházeli z backstage stylizované do vitrážových oken. Až po přehlídce jsem rozklíčovala, podle čeho probíhal casting. Holky v balerínkách se mi dívaly do očí, nehledě na to, že moje boty měly podpatek 15 cm. Vzhledem k tomu, že důležitá byla výška a na pohybové vlastnosti se tak nehledělo, bylo zajímavé sledovat jak se s rytmem a choreografií vypořádala ta která modelka, některé se mrskaly trochu moc, jiné byly lehce prkenné.
(Kdybych si toho všimla jenom já, tak držím ústa. Ale když na scénu vplula bruneta v dlouhé róbě a začala tančit v padajícím sněhu, vedlesedící kolegyně do mě strčila s tím, že výběrem takhle robokopicky se pohybující dívky to ztratilo své kouzlo. Jedna z nádherných černošek sebou naopak mrskala jak kapr. Ale to jsou drbné detaily, holky byly všechny štíhlé a krásné.)
Show jako taková byla promyšlená dobře. Každá kolekce měla svou hudbu a svůj rytmus. Jiný pro pány, jiný pro dámy, jiný pro večerní nošení...V hlavě mi ještě teď ulpívá závěrečná část pánské módy, "Business with grizzly bear..." a extrémní rozdíl mezi pohybem modelek v botkách na jehlách a v botkách bez podpatku. Vím že to je rozdíl i v běžném životě, ale nikdy by mě nenapadlo, že až tak výrazný.
Krásné byly i zvláštní efekty, jako umělý sníh a světelné mříže. :-)
Díky efektům se nakonec ztratilo i to, že některé kolekce měly třeba jenom 7 modelů. Stylisté si zřejmě do sytosti užili své profese, protože nakombinovat těch pár kousků na 12 modelek tak, aby byla každá jiná, to už je docela fuška.
(I z mála se dá vykouzlit hodně. FF je pořád hlavně značka pro lidi. Úkolem je poskytnout trendy v nositelné podobě a v rozumném množství barev a velikostí. menší počet modelů krajkové kolekce se vyřešil tak, že dívky stejně oblečené šly spolu. Nádherné prádlo bylo namixované s punčochama, kolekce na vycházky prostrídaná s až neuvěřitelnou kreativitou. O pánských stylinzích ani nemluvím, ten člověk co to dělal tomu musí fakt rozumnět. )
No, a po přehlídce následovalo plkání, rautování, popíjení...
Některé modely byly vystaveny na figurínách v předsálí a Vítěslava nenapadlo nic lepšího, než to, abych si jeden z kabátů vyzkoušela. Proti gustu...naštěstí vzniklé video a fotky zřejmě nikdy nebudou zveřejněny.
Tak aspoň jednu strašnou, amatérskou, v půjčeném kabátě. (Ať se můžou kritici vyřádit.)
(Toto bych okomentovala tak, že když vás po měsíci pustí k jídlu a k pití, k poměrně slušně povznesenému stavu kdy se jako jakože modelka kroutíte před foťákem a u toho děláte ksychty, stačí dvě skleničky. Soudnost jde stranou, nastupuje obrovské mega sebevědomí a případné trapasy jsou na cestě. Nicméně, ochranka mě nevyvedla.)
PS: asi tam budou pravopisné chyby
Jsem posledňáček poslední. Ale na tom nesejde.
(Než jsem se vzpamatovala z aftrpárty, už tady byla akce přítelovy babičky, další týden, pak špatné nakládání s těma několika málo fotkama a zdlouhavé úvahy nad tím, jestli to vůbec má smysl. Nakonec zvítězila zodpovědnost a vděk vůči pořadatelům a tak jsem to vytáhla a pokusila se zkompletovat.)
Jak už bylo mnohokrát omýláno, nejen na blozích, ale i v běžných médiích, 16.5 proběhla velkolepá módní show podzimních kolekcí značky FF. Zatímco někteří bloggeři se připravovali už celé dny dopředu a to tak intenzivně, že nemohli dojít na prezentaci tenisek Nike, já jsem to tak vážně nebrala.
(Všimli jste si, v Blesku, na Idnesu, velký blikající banner na živě vysílanou show. Nebo bloggerky o tom taky psaly. Před i po.)
Jednak, jak se chcete připravovat tři dny dopředu, když jste na akci pozváni den předem? A jak se chcete připravovat půl dne předem, když jste v práci?
(Hodně jsem se divila, že si na mě někdo vzpoměl, protože loni jsem na guestlistu oficiálně nebyla. A v tom okamžiku až celodenní focení svatebních šatů stornovat nešlo. Teda, kdybych chtěla, mohla jsem to samozřejmě udělat, ale co by to udělalo s mojí pověstí relativně spolehlivé pomocné ruky, to si raději ani nepředstavuju. Ale o tom více až budou nějaké fota.)
Z focení jsem vyrážela hodinu před začátkem přehlídky. Rozcuchaná, zmalovaná, ulepená od laku na vlasy, s obrovskou taškou. Můj dokonalý muž mě ale zachránil, na přestupní bod mi donesl boty Marni for HM a krajkovou podprsenku, zbytek zachránila místní Terranova.
(Dělala jsem totiž nejen vlasy, ale i modelku. Svou výhodu to mělo v profesionálním makeupu a v tom, že nad tím co si učešu jsem opravdu nemusela přemýšlet. Na druhou stranu, jet kvůli vlastní blbosti a nepředvídavosti na večírek s obrovskou kabelou, ve vojenských botách a lehce jetém tričku, to bych se musela stydět. aroganci vůči společenským pravidlům a dekoru situace nesnáším.)
Poklus do metra, poklus z metra k výstavišti... Naštěstí stačilo následovat natěšený dav.
Před vchodem už stály autobusy plné japonců, bloggeři vystajlovaní do poslední nitky, elegantní dámy i holky v outfitech "jak-od-popelnice". Každý měl dost práce s okukováním zajímavějších lidí než mě v pracovním, a tak po odškrtnutí na guestlistu byla cesta na wc a tím i ke "koukatelnému" vzhledu otevřená.
Paní se sice dívaly trošku zvláštně, zejména když jsem převlékala podprsenku a stála tam topless, ale nakonec se všechno zadařilo. Člověk by neřekl, že stačí obout boty na vysokém podpatku, ohrnout nohavice a doplnit průsvitným svetříkem, aby byl z běžného outfitu večírkový.
(Nebylo moc času. Uvažovala sjem, že bych se začala prevlékat už v poloprázdném metru, ale nakonec jsem to vydržela až na místo určení. Všichni byli hrozně milí, tak milí, až jysem si říkala ještli převlékání vůbec má smysl. Ale když už jsem to táhla sebou... koneckonců, když jsem oblečená vhodně pro danou příležitost, sama se cítím lépe a sebevědomněji. )
Samozřejmě, na holky to nemělo.
Produkce byla skutečně velkolepá. Molo, obrovská backstage, tribuny se sedadly tak, aby každý dobře viděl. Jediné co mi vadilo, byl drobný detail, že kovová konstrukce potažená kobercem se k podpatkům chová jako kovová konstrukce potažená kobercem. Bylo spodivem, že z příkrých schodů nikdo nespadl, nicméně, raději kovové konstrukce bez koberce, než na stojáka. Na české poměry zkrátka opravdu mimořádná akce. (Ehm, popravdě, vzhledem k tomu že se celý interiér stavěl jenom kvůli 60ti minutám módního lesku, spadla mi i tak čelist někam hluboko k pasu.)
(Asi neumím chodit na podpatcích, protože dolů z tribuny jsem skoro ručkovala po zábradlí. Ale jinak fakt super, velká poklona!)
Modelky a modelové vycházeli z backstage stylizované do vitrážových oken. Až po přehlídce jsem rozklíčovala, podle čeho probíhal casting. Holky v balerínkách se mi dívaly do očí, nehledě na to, že moje boty měly podpatek 15 cm. Vzhledem k tomu, že důležitá byla výška a na pohybové vlastnosti se tak nehledělo, bylo zajímavé sledovat jak se s rytmem a choreografií vypořádala ta která modelka, některé se mrskaly trochu moc, jiné byly lehce prkenné.
(Kdybych si toho všimla jenom já, tak držím ústa. Ale když na scénu vplula bruneta v dlouhé róbě a začala tančit v padajícím sněhu, vedlesedící kolegyně do mě strčila s tím, že výběrem takhle robokopicky se pohybující dívky to ztratilo své kouzlo. Jedna z nádherných černošek sebou naopak mrskala jak kapr. Ale to jsou drbné detaily, holky byly všechny štíhlé a krásné.)
Show jako taková byla promyšlená dobře. Každá kolekce měla svou hudbu a svůj rytmus. Jiný pro pány, jiný pro dámy, jiný pro večerní nošení...V hlavě mi ještě teď ulpívá závěrečná část pánské módy, "Business with grizzly bear..." a extrémní rozdíl mezi pohybem modelek v botkách na jehlách a v botkách bez podpatku. Vím že to je rozdíl i v běžném životě, ale nikdy by mě nenapadlo, že až tak výrazný.
Krásné byly i zvláštní efekty, jako umělý sníh a světelné mříže. :-)
Díky efektům se nakonec ztratilo i to, že některé kolekce měly třeba jenom 7 modelů. Stylisté si zřejmě do sytosti užili své profese, protože nakombinovat těch pár kousků na 12 modelek tak, aby byla každá jiná, to už je docela fuška.
(I z mála se dá vykouzlit hodně. FF je pořád hlavně značka pro lidi. Úkolem je poskytnout trendy v nositelné podobě a v rozumném množství barev a velikostí. menší počet modelů krajkové kolekce se vyřešil tak, že dívky stejně oblečené šly spolu. Nádherné prádlo bylo namixované s punčochama, kolekce na vycházky prostrídaná s až neuvěřitelnou kreativitou. O pánských stylinzích ani nemluvím, ten člověk co to dělal tomu musí fakt rozumnět. )
No, a po přehlídce následovalo plkání, rautování, popíjení...
Některé modely byly vystaveny na figurínách v předsálí a Vítěslava nenapadlo nic lepšího, než to, abych si jeden z kabátů vyzkoušela. Proti gustu...naštěstí vzniklé video a fotky zřejmě nikdy nebudou zveřejněny.
Tak aspoň jednu strašnou, amatérskou, v půjčeném kabátě. (Ať se můžou kritici vyřádit.)
(Toto bych okomentovala tak, že když vás po měsíci pustí k jídlu a k pití, k poměrně slušně povznesenému stavu kdy se jako jakože modelka kroutíte před foťákem a u toho děláte ksychty, stačí dvě skleničky. Soudnost jde stranou, nastupuje obrovské mega sebevědomí a případné trapasy jsou na cestě. Nicméně, ochranka mě nevyvedla.)
PS: asi tam budou pravopisné chyby
