Pro letošní léto

Top 10 a nebo taky "must haves" pro letošní léto

1) BÍLÁ
Bílá bílá bílá bíláááá, komu by se nelíbííílááá... Mám regulérní ůchylku na tuhle barvu. Sice nejsem zrovna opatrná a "jako z cukru" ale zamilovala jsem se do ní. A jak! Je prostě...na léto dokonalá. A protipól mé zimní černé.

+ MODRÁ a PINK
No, letos tady máme barvy, že? Tak abych nebyla takový usedlec, taky si je přizvu. Modrá mi sedí k očím a v zádadě neodporuje mým vlasům. Pink mi nesluší a nikdy asi slušet nebude. Ale to jak úchylně se tluče s oranžovou hlavou mě nenechává chladnou...a nutí nosit občas i pink rtěnku.










2) MADEIRA a KRAJKA
Lehké jako pavučiny, vznešené, ušlechtilé, bavlněné krajky. Kdo nevíte co to je madeira, tak je to plátno, do kterého jsou obvykle vyšité květinky a vystříhané dírky. Pravá madeira je bavlněná a bílá...a aktuálně z ní mají v HM spodní prádlo. Moje další lásky.

3) JEDNODUCHÉ STŘIHY
Proč si hrát na hrdiny. Miluju jednoduchost, poskytuje dost prostoru pro divoké doplňky, šperky, účesy... pryč s kanýry, flitry a potisky. První jsem přece já, až pak je to o oblečení.











































4) DŘEVÁKY NA KLÍNKU
Po pražské dlažbě se na jehlách chodí špatně. Ne že by to na dřevěném klínu bylo o moc lepší, ale přecejenom, tak zlé to není. Zamilovala jsem se do přírodních materiálů, dřevo, kůže, bavlna... A taky, na podpatcích moc chodit neumím a tyhle boty prodlouží nohy až do nebe a přesto tak nezatíží eleganci chůze.





















































  5) ŠÁTKY, ŠÁLY, TURBANY
Mám zodpovědnost ke svým vlasům, ke svým ramenům a ráda se koupu. A není nic příjemnějšího, než v parném dni ještě mokré vlasy proplést šátkem, schovat pod šálu nebo do turbanu. Sluníčko na ně nemůže, pomalu prosychají a hlava je v chládku. A navíc, připomíná mi to orient, hippies a vůbec, bohémy.











... dalších 5 vyvolených zítra ...

Triangl

V bolesti zrozená...

autor: Conay Shot (http://www.facebook.com/media/set/?set=pa.1161366187)

autor: Conay Shot (http://www.facebook.com/media/set/?set=pa.1161366187)

autor: Conay Shot (http://www.facebook.com/media/set/?set=pa.1161366187)

autor: Conay Shot (http://www.facebook.com/media/set/?set=pa.1161366187)

...prokletá.


(Až se půjdete koupat, dejte si pozor. Blíží se konec světa a lidožravé bludičky s krvavými ústy se rodí i za poledne...)

autor: Conay Shot (http://www.facebook.com/media/set/?set=pa.1161366187)

Jak vytvořit tentou outfit? Ulomíte větve, přiložíte je na nahé tělo a omotáte nití. Toť vše.

NOW and WOW

V úterý večer proběhla vernisáž výstavy NOW and WOW v Langhans galerii v Praze. Pokud se budete někdy do 9.6.2011 motat po kolem Václaváku, určitě si do galerie za FotoŠkoda zajděte. Má to jisté kouzlo.

Rozhodně, co se nápadu týče, nemám nic proti. Výstava se snaží mapovat v podstatě tři období streetstylové módní fotky. Jen to provedení bylo poněkud nešťastné. Minimálně co se autorských práv týče, nehezký přešlap - pokud se autoři fotek o jejich zveřejnění vůbec dozvěděli, bylo jim to suše oznámeno bez prosby o souhlas a podobně. Navíc, fotky často nebyly uvedeny se zdrojem. Ale dost nepříjemností.

Sama vernisáž byla velmi příjemnou a stylovou akcí. Bloggerů dorazilo spočetně a v převaze byli spíše fotografové, kritici, umělci...většinou lidé staršího věku, často s uměleckým cítěním a vkusem. Nad některými dámami jsem lapala po dechu, jak jim to slušelo.

Extrémně stylový byl i DJ, bylo příjemné počasí a prostě fajn. Dokonce i přes to, že jsem na akci šla sama a občas si připadala jako kůl v plotě, pozorující spokojeně se bavící skupinky.

Ale dost o mě, více o výstavě.
Pokud jste maniaky do módních blogů, ať už založených na autorovi před nebo za fotoaparátem, asi to pro vás nebude tak zajímavé. Většinu fotek budete znát.

Pokud vás módní bloggeři fascinují, ať už jako zvláštní živočišný druh určení k pozorování, obdivu či fyzické likvidaci (jsem si jistá, že i tací jsou), určitě si zajděte.

Klíč k tomu, jak si výstavu co nejlépe užít je: vejděte dovnitř a začněte úplně nahoře. Pak přejděte do prvního patra do malé výstavní síně, pak do velké, pak do přízemí...a až budete plní módy, krásy a vůbec všeho pozlátka, které si sami prohlížíte na I-podech a nebo jsou vám servírovány z obrazovek, zajděte do "sklepa".

Výstava v opačném sledu nemá smysl ... a prosím ty, kteří to už absolvovali, neprozrazovat překvapení!

Na mě výstava rozhodně udělala velký dojem. I přes ne úplně košer metody.
Jsem zvědavá, co na to řeknete vy. :-)

zdroj: www.czechoriginalfashion.cz

 Nijak extra jsem se nevyfikla. Měla jsem dobrou náladu, málo času. Je to prý smutné, neoriginální...a já s tím souhlasím. Občas netoužím po originalitě, barevnosti a vůbec, občas se ráda schovám. Ostatně, outfit, kde nejdražším kouskem je tílko z HM, ani na nějakou high fashion aspirovat nemůže. Hlavní je se usmívat, při chůzi tančit a říkat si, že sukně je průsvitná a z toho mají kolemjdoucí pánové radost :-)

Tak...uvidíme jak to dopadne...

Zuzka mě sice předběhla, ale ani tak se nemůžu nepochlubit.

 

Odevzdáno, splněno. 

Včera putovaly dva 64 stránkové výtisky do kanceláře paní sekretážrky na katedře. (I s přílohami na CD...protože jak mi to pořád nešlo, nakonec jsem jenom bez příloh překročila doporučený počet stran o 14...) 

A dneska, dneska jsem zvládla poslední zkoušku. 

Čeká mě teď skoro čtyřtýdenní "svaťák" a 20.6 se uvidí, jestli ve mě dříme spíše bc nebo blbc. 

Všem co přístí týden maturují drzím pěsti...jako těm co zdolávají stejný stupeň studia, jako já. 

(Omlouvám se, ale mám z toho všeho opravdu velkou radost... člověk si oddechne po zdolání každého patra, a co teprve když zdolá dvě v jedno týdnu.)

FF fall/winter 2011

Díky Lucce jsem se, spolu s bloggery mohla podívat na přehlídku značky FF pro nadcházející  podzim a zimu.
Pozvánka na matném kartonu, dvojjazyčná, slibovala cosi exklusivního a v mých představách se mělo jednat o aspoň desetkrát luxusnější akci než přehlídka značky Tatiana. Tolik k očekávání.

Nakonec, nebylo moc času vymýšlet outfit, líčení, účes - na to vše jsem měla jenom 15 minut - ale soudě podle toho co následovalo, to byl dobře využitý čas.

Vzhledem k tomu, že jsem se jen chvíli před akcí doslova přežrala ovocem namáčeným do čokoládové fontány, nepřipadalo v úvahu nic vypasovaného...tak jsem se v tom horku trochu rozevlála.

Celu cestu v autobuse i v tramvaji na mě zírali lidé... a pak jsem zírala já. Chtěla jsem doufat, že adresa je špatně. Před Veletržním palácem stály davy roztodivně oblečených lidí. Ale s otevřenou pusou jsem se nedívala sama. Brzo se přidala Evička, Thereska a Eva s mužem (A toto je ako čo?!) a po chvíli se otevřely dveře, slečny hostesky vytáhly seznamy hostů a dav se začal (kultivovaně) cpát dovnitř.

Nahlásila jsem své jméno, slečna se usmála a zalistovala v papírech ("Nechodíte náhodou na VŠE?" "Ano." "Tak vás znám, chodily jsme spolu na statistiku.")... "Ale já vás tady nemám!" "Ale já mám pozvánku!"

Nebudu napínat. Pustila mě dovnitř i bez odškrtnutí na seznamu.

V předsálí bylo narváno. Všude bylo narváno a tam, kde nebylo (místonost s figurínama) jsme ani nešly. Díky novinářskému čuchu Evičky jsme se statečně prodraly k welcomedrinku a zase zpátky ke vstupu do sálu, kde nás posléze, vybavená fotopasem, opustila.
(Co je to za divný pán? Nějaký špinavý, olezlý, barva kůže jako bezdomovci na Smíchově, asi bude i smrdět, co tady dělá? "Jé, jak se jmenuje ta playmate, ta kozatá, krátkovlasá, tmavovlasá?" "Vlaďka Erbová?" "Jo, to je ona!" Jo tak...divný pán je asi sám velký pán Řepka co ho znám z blesk.cz ... hm...Evin muž nás klidil do bezpečné vzdálenosti, že prej pán je rvavý.) 

Dostali jsme se do sálu. Uprostřed molo, jako vstupní dekorace průčelí domu. Proti molu "ostrov fotografů" a kolem řady židliček. Než jsme se rozkoukali, zbývalo jen místo na stání. (Začínám si zvykat, že na přehlídkách v česku se stojí.) Jak už bylo zmíněno, pan z ochranky se na všechny ošklivě šklebil a vypadal, že je schopen aparát i na místě rozdupat. A tak jsem jen našla místo s dobrým výhledem pro mě a kochala se.

Dříve než přejdu k oblečení, nemůžu nezmínit dojem, který na mě udělala propracovanost celé show. Do detailu a vteřiny naplánované choreografie, pečlivě stejná vizáž modelek docílená parukami, modelová jako Kenové na poličce v hračkářství. Ale nebylo to nepříjemné. Bylo to obdivuhodně precizní a zvláštní pocit, když při první části pochodovaly modelky v plochých kozačkách skoro jako nějaká fashion armáda klonů.

Celá přehlídka byla koncipovaná tak, že každá minikolekce oblečení byla prezentována na jinou choreografii, jinou hudbu, jiné nasvícení. Aby se modelové stíhali převlékat, střídali se většinou muži se ženami. (Ale stejně, v backstage to musela být fakt fuška.) Prezentováno bylo spodní prádlo, vycházkové kolekce, sportovnější kolekce i večerní móda. Ale to už určitě znáte z fotek u Evičky.

Já osobně musím říct, že se na podzim v podání FF těším. Během přehlídek jsem sice nenašla nějaká obrovská kvanta věcí, které bych musela mít (Z každé části tak jednu, dvě.) ale živě si dokážu představit, že si je koupí "běžní" lidé. A je to příjemná představa. Ať už zavinovací šaty, sukně, kalhotové sukně, roláky, barevné štrample nebo vypasované kabátky, všechno bylo lichotivé postavám. Pánská móda byla umělečtější než dámská, sametové a manšestrové obleky se jen tak nevidí, stejně jako dvojřadá saka která vypadají o dvě čísla větší...ale i tady jsem si živě představovala muže, kterým bych do ruky vrazila patřičný obnos a nasměrovala je směr butik FF v Palladiu nebo Tesco.
Nebylo to high fashion. Nebylo to závratně inovativní, drásavě sexy nebo kreativně extravagantní. Bylo to normálně příjemné, lichotivé. Takové, jaká má "masová" konfekce být. Dostupné širokému počtu lidí, kvalita za rozumnou cenu, klasická estetika.

Vlastně, dostupnosti kolekce bylo podřízeno celé dění. Spousta lidí, celebritky jako již výše zmínění nebo Agáta Hanychová, oblečení návštěvníků opět podle toho, jak kdo umí nebo neumí. Obrovské fronty na víno.  Horko.

Ale bylo to i chic. Fotografové fotící zajímavé outfity, makronky, dobré víno a u odchodu dárková taška.

zdroj: http://evaschon.blogspot.com/

zdroj: http://evaschon.blogspot.com/

zdroj: http://evaschon.blogspot.com/

zdroj: http://evaschon.blogspot.com/

Moje nehty mají odstín "watermelon" a voním po citrusech. I když to nebylo komorní, bylo to fajn.

zdroj: http://evaschon.blogspot.com/

PS: Halenka je opět 2m jemného úpletu s dírou. Protože byl ale příliš průsvitný, musela jsem pod něj obléknout tílko...a protože bylo krátké, tak ještě jedno tílko místo sukně. Psaníčko vzniko z kabelky po odstřižení uší.

Tatiana SS2011

Tatiana není jenom název populární oříškové bonboniéry. Je to i módní značka.
Není sice sladká a uvnitř křupavá jako stejnojmenné pralinky, ale je tak nějak příjemně česky luxusní.

Díky www.mdls.cz (odkaz na seriózní článek) jsem měla tu čest shlédnout novou kolekci, pro jaro a léto 2011.

Jak už jsem zmiňovala, prezentace proběhla v luxusním prostředí hotelu Four seasons a protože to byla skutečně luxusní akce, na sametovém koberci se na jehlách nesly samé známé osobnosti. Zájmu fotografů se těšila např. Helena Vondráčková ve světle oranžové tunice, Jolana Voldánová v šedé tunice, Jitka Asterová v zebrované tunice a nějaké známější modelky, překvapivě, taky v tunikách. To šéfredaktorky módních magazínů se oblékly klasičtěji. Šéfredaktorka Elle měla dlouhé černé (tunikoidní) šaty se skládanou sukní a stala se zdrojem zábavy, když energicky vyměňovala jmenovky na židlích (Že by chtěla sedět jinde nebo nechtěla, aby vedle ní seděl ten, kdo tam měl sedět?). Bára Nesvadbová zvolila elegantní černé koktejlky (btw. jedna z nejlépe oblečených, hned po Agnes) a její dcera měla na sobě pruhované šatičky, stejně jako Monika Absolonová a dalších šest dam v sále.
Prostě každý se oblékl, jak uměl. Ten kdo to umí skvěle tak skvěle, ten kdo to umí mizerně tak... Áda z módního pekla by k tomu určitě měla co říct. (Ale to i ke mě. Místo psaníčka jsem měla poměrně velkou kabelu...)

Po decentním cca 35min. zpoždění se bodyguardi (spíše blízcí asistenti choreografa) přesunuli ke dveřím v čele sálu, a když moderátor pronesl krátkou řeč, otevřeli dveře a spustila se hudba. Před historicky cennou komodou s kyticí růží jako dekorací stála první dívka. Přiznám se, že z modelu, který přehlídku otevíral jsem málem sedla na zadek. (Ne, nesedla, jen jsem se pevněji opřela o stěnu. Protože míst k sezení byl velmi omezený počet. Měla jsem alespoň tolik štěstí, že jsem byla uvnitř sálu a hned u fotografů, takže jsem na rozdíl od ostatních, byť pozvaných a nejen bloggerů, nebyla nucena tísnit se v davu u dveří a na chodbě...)
Ne že bych měla něco proti delším tričkům případně pruhům. Ale chraňte mě před tenkýma legínama s lycrou ve stylingu, kdy je odkrytý "předek i zadek"...

Naštěstí, ostatní stylingy už byly lepší. Výrazně se klaním i nápadu, obout všechny dívky do stejných bot Humanic. Omlouvám se za kvalitu fotek, ale posuďte sami.

Moje nová láska, nejlepší model, nejkrásnější modelka, nejúžasnější vlasy. (Myslíte, že by mi ten účes slušel?)

Dostatečně vyčerpávající?
Show skončila a dav se vyhrnul na vzduch. Konečně jsem zase spatřila živého Vítěslava a následně i zbylé bloggery, z kterých jsem dvě slečny viděla poprvé v životě. A nutno říct, že oblečené byly skvěle.

Ejvy jsem málem nepoznala, jak moc jí to slušelo!

Agnes v Lanvin for HM šatech, se štrasovou bižu, byla hvězdou večera. Běžte se schovat milionářské paničky.

Půvabná, pro mě zcela neznámá, Pavlína.

Ps: A nalévali dobré víno!

PPs: 

Nejlepší model večera!

I'm not a ...

 Díky šťastným shodám okolností se dostávám i na akce, kde se pohybuje módní smetánka.

Herci, zpěváci, šéfredaktorky módních plátků, modelky, nákupčí v Pařížské...a top fashion bloggeři.

 Díky šťastné shodě okolností jsem včera mohla navštívit jednak fundusy na Barandově, ale také přehlídku jaro/léto 2011 Taťány Kovaříkové ve Four seasons. Velmi příjemný a inspirativní den to byl.

Dříve, než vás zahrnu zážitky dojmy a (novinka!) i fotkami (sice nekvalitními, ale přece)...

 Fotil Vítěslav.

 A co jsem si na takovou příležitost vzala na sebe?
Boty - Mango
Kalhotky - Calzedonia
Sukně - HM
Zicherka - drogerie
"Šaty" - oblíbený obchod s látkami v Opletalově ulici
Keramické náušnice, dva prstýnky, hrst sponek a jedna gumička.

Ony to totiž nejsou šaty. Ráno jsem zjistila, že v mém šatníku se nenachází nic dostatečně reprezentativního a tak jsem to nechala osudu. Do města jsem vyrazila v obyčejném tílku a až těsně před přehlídkou vznikl výsledný model.

Zastavila jsem se v látkách v Opletalově ulici s tím, že si koupím podobný úplet jaký nosím téměř nepřetržitě kolem krku. Ale bylo vyprodáno. Buď neseděla barva, nebo neseděl materiál a tak nakonec vyhrál průsvitný úplet tak tenký, že ani ve dvou vrstvách toho moc neskryl. Dva metry, 120 kč a základ na šaty byl daný. Pomocí manikurních nůžek jsem doprostřed vystřihla díru a začala "to" na sebe vázat. Protože jsem si ale nedala dost pozor, díra byla příliš velká, průsvitný materiál a nepřítomnost spodního prádla situaci komplikovali. Ale nakonec se snad povedlo  a vzniklo to, co vidíte na fotkách.


Zaujala mě ještě jedna věc. Totiž to, že podle této slečny (wendy) "nejsem"

1.Mám sice platformu blogspotu, ale vlastní doménu
2. Moc toho nenakupuju a sice, ano, v "tradičních" obchodech, ale popravdě, kde jinde?!
3.Ten pásek nemám a nikdy mít nebudu
4. Pózama se pořád ještě neumím odprostit od své fotominulosti.
5. Nejsem chlap, ale nohy si holím spíše nárazově
6. Foťák fotí rozmazaně, oblečení mám akorát a rtěnku spíše červenou než oranž.
7. Anglicky nepíšu, protože to by byla anglická seminárka z každého příspěvku. (A ty chyby!)
8. Nečtu časopisy, nenakupuju, stojím vždy za zády fotografovi, deníkem mi je diář ...
9. Kdyby svět viděl co jím, tak bude jednou týdně závidět a šestkrát týdně se pohoršovat.
10. Nechte mi můj sekáč na pokoji! Je můj, jenom můj, můj Milášek.... (Vám tam pán s ženským hlasem množstevní a známostní slevy nedává :-P)

PS: Kdyby se vám "šaty" líbily, napište si. Ráda vám vytvořím podobně multifunkční kousek i s dokumentací "jak nosit". 

Velký výlet II.

Aneb proč si všichni zúčastnění zaslouží můj nehynoucí obdiv.


(A trochu o tom, že být modelka/fotografka/vizážistka občas není žádná legrace.) 

Fouká, prší a modelka se zoufale snaží udržet na kluzké skále. Když se podíváte pozorně, uvidíte kapky na šatech...a poctivě podlepené boty :-D

...holky, vybavené, načančané a natěšené vyrazily ke skále a po překvapivě krátké době se vrátily zpět. Bylo zřejmé, jak moc záleží na teamu. Zatímco jsem převlékala pomalu křehnoucí Kateřinu do dalšího modelu, Evička ukázala první dokonalé náhledy, pořízené v několika málo minutách. A zatímco Terezka připevňovala masku, zvedl se vítr, zatáhlo se a první kapky zabubnovaly na střechu infocentra. Spustil se pořádný liják.

Evička se rozhodla využít naplno rozmarů počasí a další výprava ke skále už byla krytá deštníky a pláštěnkou, aby se opět po pár minutách vrátila nazpět, mokrá a promrzlá. Modelka, mokrá, jen v sukni a vršku plavek, se držela statečně a pokoušela se netřást zimou. Zabalená do deky nejprve seděla s námi venku, pak se schovala do infocentra a nakonec do auta, kde bylo přece jenom tepleji. 

Promrzlé jsme čekaly na to, až se počasí umoudří. Ale ani po více než půl hodině si nedalo říct. Obloha byla šedá, padal drobný lezavý déšť, ochladilo se a nic nenasvědčovalo tomu, že se to brzy zlepší. Únava z cesty a zima udělaly své a tak jsme nakonec odhodlaně zatly zuby, a rozhodly se tomu všemu učinit rychlý konec. Therezka zůstala v základním táboře, já na sebe navlékla maskáčouvou pláštěnu - bundu a kalhoty, Evička schovala foťák pod deštník, pod druhý se skryla promrzlá modelka a coby údernická parta jsme vyrazily do lezavého vlhka. 

Co říct? 

Kateřina měla boty na podpatku, skála byla mokrá a kluzká, prach se měnil v bahno, vítr foukal a déšť promáčel vlasy i šaty. Modelka s modrými rty a fialovými nehty se chvěla zimou. "Není ti zima?" "To je v pohodě..." díky její profesionalitě a punkáčské duši, kterou v sobě zřejmě objevila bylo po krátké, nebezpečné chvíli nafoceno. mokré a bosé jsme doklopýtaly na parkoviště, urychleně sbalily saky paky a vyrazily domů. Na rozdíl od ruční brzdy ("Olgo, to auto jede!" když jsem vystoupila a šla platit parkovné), topení fungovalo obstojně. Zbývalo už jenom dojet v pořádku zpátky do Prahy...což se nakonec podařilo, a kolem jedenácti večer jsem, se silami v koncích, padla do postele. Uf.

Ale bylo to stejně skvělé. Děkuju.

Velký výlet

...a malá zkouška dospělosti.

Ve čtvrtek proběhlo "focení s výletem". Výsledkem je další editorial pro www.mdls.cz, tentokrát s Evičkou Doškovou a Thereskou Matějičnou. Díky Bohemiamodels s námi den trávila i přenádherná Kateřina Kopová a mi nezbývá než doufat, že zážitky, které si odnesly, nejsou jen negativní :-)

Čtyři holky prostě sbalily pidlátka, nacpaly se do mrňavého auta a plné očekávání vyrazily do slunečného dne. Hm, tedy, slunečného...jak se to vezme. Ráno a dopoledne bylo teploučko, sandálky, krátká sukně, letní šaty a nikoho nenapadlo, že deštník se bude hodit. Ještě když jsem balila osušku a deku, říkala jsem si, že to bude spíše na opalování, než na cokoli jiného. Když jsem balila pláštěnu, nenapadlo mě ani ve snu, že bude potřeba. Spíše jsem ji do tašky hodila jen tak z principu, všechno to krásné bílé nažehlené odnesla do auta a pak s hrůzou v očích nastartovala a vyjela.

Doufám, že tady není nějaký policista, který by mě chtěl zavřít...ale nervozita měla své odůvodnění. Mužově autu nefunguje ruční brzda, téměř dva měsíce jsem neřídila a už vůbec ne tohle auto... a už vůbec ne v Praze, sama. Vy, co jste otrlí piráti na magistrále, to možná odbydete mávnutím ruky, ale pro mě to napoprvé a bez navigace byl výkon, za který se ještě teď trochu plácám po rameni. Ale budiž. Strakonickou, Baranďák, parkování na Arkádách, kam jsem jela vyzvednout boty (tisíc krát díky HUMANICu!), následná magistrála a pak motání se po samém centru jsem zvládla bez škod a s pomocí dámy v červeně metalízovaném suw jsem i zaparkovala, aby se holky mohly nalodit.

Ahoj, ahoj, krátký "tetris" (aneb jak se naskládat do mrňavého auta) a mohly jsme vyrazit. Zřejmě na mě byla znát nervozita, rozjela jsem se přískoky, zatáčku ostře švihla, protože jsem zapomněla kam jet, na dálnici mě vytroubil nějaký pán kterému jsem asi blokovala cestu...ale po nějaké době se mé spolujezdkyně přestaly křečovitě držet výčnělků v interiéru. Terezka úspěšně převzala roli navigátora a cesta směr Mělník ubíhala vesele a bezstarostně...

...až do Mělníka. Tam ukazatel změnil barvu z bílé na oranžovou, objevily se slova jako objížďka a značky zákazu vjezdu a cesta nás vedla úplně jinam, než jsme si představovaly. Ve snaze držet se původní trasy se nám povedlo trochu zabloudit ale nakonec, po víc než třech hodinách, jsme si na "automatickém parkovišti" mohly plácnout se slovy "dojely jste na místo určení".

Sluníčko ještě svítilo, mraky se líně převalovaly oblohou, bylo příjemně teplo a vůbec, nic moc nenasvědčovalo tomu, co má přijít. Magnum double chocolate (moje úchylka, pokud si mám dát jenom jedno jídlo za den) mi zvedlo náladu a zatímco Thereska upravovala vlasy a líčila, zdatně jsme přežily exkurzi tří autobusů školních dětí. A tak nakonec, oblečená a nastrojená Kateřina, Evička a Thereska, vyrazily k tmavé skále na blízkém obzoru, zatímco já jsem hlídala základní tábor...
a malá zkouška dospělosti.



...to be continued

Jahody s tvarohem...

...a krásné fotky a krásní lidé a balónky na stěnách a ananas v čokoládě ... a Campari.

Od Evičky. Jak vidíte, cpu se...

Prostě páteční párty ve velepříjemné společnosti.

U Evičky se sešli samí slavní a styloví lidé. Oks, Alice, Therezka s Kaštánkem, Nadia, Vítek a poprvé jsem měla tu čest potkat samotnou velkou Beátu, která má jeden z nejlepších českých fashionblogů vůbec. A překvapivě tak byla i Jana, slečna, která patří ke kamarádovi mého muže, a s kterou se známe z mnoha chlastacích párty v hasičárně v Černošicích, ale nikdy jsme spolu nemluvily.

Lahvičky s červenou tekutinou se prázdnily, nálada se uvolňovala, každý na sebe napráskal nějaké ty dosud netušené tajnosti. A já děkuju, že jsem tam taky mohla být.


(Pokusila jsem se něco vyfotit. S obrázky jinde je to nesrovnatelné, ale pro ilustraci to snad stačí :-)

Byl pozdní večer...

Ps: všechny fotky dostupné na www.redfashion.cz

"Punkový přístup k tvorbě..."

Pamatujete si, na moje "natáčecí zážitky" z února? Tak výsledné dílo se pomalu dere na svět.

Včera se na idnesu objevilo TOTO. Je to sice jenom malý informativní článek, ale obsahuje tři hotová videa, tři hotové klipy.

A já mám z toho ohromnou radost. Že mi bylo umožněno, přes minimální zkušenosti, se na takovém projektu podílet. :-)

Ps: Ve Vlaštovkách šaty HM , tehdy showroom. A v nich Maruška, co chtěla být labuť ... :-)

Kdo nic nedělá, nic nezkazí

...a kdo něco dělá, musí počítat s tím, že se občas něco podělá.

A zejména to platí tehdy, když s něčím začínáte, když se něčím téměř bez cizí pomoci prokousáváte, musíte si osahat všechna horká kamna a hrnce, kterým se již zkušení vyhýbají obloukem. Ale pak ta radost, když se to přes všechny problémy povede!

Když jsem se "kdysi" mého dnešního "učitele" a inspirátora ptala, jak by popsal svou práci, odpověděl: Někdo se potápí, někdo skáče s padákem. A někdo dělá produkčního. 

Tehdy jsem to moc nechápala. Ale zítra mě čeká už třetí "velká" produkce, navíc okořeněná o řízení cizího auta po Praze, bez navigátora. Nejsem si jistá, jestli porozumíte, když vám popíšu ten zvláštní stav mysli, kdy se téměř každou hodinu něco nového naučíte. Když se několikrát spálíte až k breku abyste pak zvedli hlavu, poučili se z chyb a udělali to znova a lépe.

A že ty chyby nejsou zrovna maličké, o tom by mohl svědčit např. editorial, který čeká v šuplíku na to, až mu bude povoleno spatřit světlo světa.

Ale víte co? Pokud vás něco láká a myslíte si, že to je to pravé, kašlete na to, že to neumíte, že tomu rozumíte jen okrajově. Mě zítra čeká třetí velké focení a připadám si třikrát tak chytřejší, než na začátku. A už jenom ten pocit prozření, je fajn...

Nicméně, stejně mi od cca 8:30 držte palce. Budu bojovat se dopravní situací v Praze, autem mého muže, administrativou i sama se sebou. A pokud je budete držet poctivě, už 23.5 budete moct vidět výsledky. A já pevně věřím, že opravdu budou stát za to.

Ano, vidíte, že nevidíte boty. Není to iluze. Jako správný magor budu boty  shánět až dvě hodiny před focením a klidně se k tomu přiznám. Ubohá stylistka Olga, produkční Olga jí přichystala pěkně nepříjemné a stresující chvilky :-D

Ps: Veřejně prohlašují, že kdybych ještě chtěla dělat produkci a styling zároveň, máte právo mi v tom zabránit i za cenu mého zranění. Monokl po dobře mířeném zásahu pěstí je menší újma než psychické utrpení mého muže, který ty procesy se mnou musí trpělivě snášet. Protože hysterická Olga, to je něco, co pravdu nechce nikdo zažít...

Slibuju že se polepším...

Čtvrtek, no, to byl teda den. Velice převelice příjemný, i když to probuzení, to už si znova nepřeju.

Začalo to docela nevinně. Abny byla pozvána na "snídani s českými designéry ku příležitosti českého týdne na Bigbrands". A protože její krásná kamarádka a taktéž bloggerka jít nemohla, (Doufám že už je to lepší.) měla jsem tu čest Abny dělat, v první půli garde. Všichni vyfiknutí, Suzie, Dany Rose, Abny i návrhářky a vůbec, opravdu všichni, já taková obyčejná holka...ale jídlo bylo bezvadné, káva vynikající a taky, konečně jsem se, face to face, setkala s Anit z Fashionbooku i s bloggerkou za BigBrands.

Taková obyčejná holka. Fotila Dany Rose

Ale blížila se jedenáctá, takže rychlý přesun do showroomu Daya, 7dub a Sistersconspiracy, který právě slavil druhé narozeniny. Uvítal mě nesmírně energický francouzský buldoček Ema, čtyři návrhářky a návštěva, kterou jsem jak jsem později zjistily už kdysi potkala. Rychlá výměna vizitek, ochutnávka domácího pečiva a hurá dál.
Paní docentka mi schválila dosavadní průběh bakalářky a všechno by bylo skvělé... kdybych nezapomněla doma přívod elektřiny do notebooku a ten nechcípl po pěti minutách. (už má chudák tři roky)
A tak jsem dojela domů, stihla se převléknout, přelíčit... a opět směr Praha.

V 19:00 hod, ve viničním altánu Gröbovka, začínala vernisáž fotografií mé známé fotografky, Petry Klačkové. A že fotí výborně a i místo pro výstavu je skvělé, sešlo se tady mnoho fotografického lidu, od pornografů přes aktaře až po portrétisty herců a takové ty známé firmy, jako je Evička nebo Therezka.

Posezení před altánem

První sklenička...

...poslední sklenička.

Padla jedna sklenička, potom půl lahve, začínalo se stmívat a bylo na čase vyrazit směr Nová scéna ND, kde měla svou přehlídku Iva Burkertová, další z lidí, s kterýma jsem se toužila seznámit. Nebudu se zmiňovat o tom, jak vypadala cesta v tramvaji a proč jsem z modelek viděla jenom rozmazané hlavy a i to jsem posléze vzdala. Hlavní show skončila, pozdravila jsem se s rezavou Ivou, autorkou celého večera, coby novinář jsem dostala redbula s Jegermeisterem...a potom jsem objevila další bloggery, Vítek mi vrazil do ruky pivo .... a byla půlnoc, vyběhla jsem ven, chytla tramvaj, metro a nakonec vlak (cituji zápisek v bloku: "...když s mladými muži, na eskalátorech, opilá, dobíhám poslední vlak...")

Dany Rose a Josh

 

Therezka a Eva Schön

Fotografka s foťákem

Agnes je čím dál odvážnější

Sandra a Agnes

Bloggerský koutek

Vítěslav je chlap, pije pivo.

Tři hvězdy na jedné fotce!

Ráno jsem se vzbudila se zcela neprofesionální společenskou kocovinou. Hlava, tělo, všechno fungovalo. Jenom jsem měla takový nejapný pocit, že jsem někomu řekla něco, co jsem říct neměla a neřekla, co jsem říct měla a vůbec, řekla jsem toho tolik, že už si to ani nepamatuju. Holt, je třeba se naučit pít. V mých přesdvaceti letech už je opravdu načase.

ps: doufám, že ostatní na tom byli aspoň trochu jako já a taky si nepamatují všechno...;-)

BigBrands theory

Dnešním dnem počínaje začíná 1. Bigbrands týden českého designu.

O co se jedná? Bigbrands je soukromý nákupní klub. Pokud tam ještě nenakupujete, možná nevíte, co si před exklusivně znějícím pojmenováním představit ale nemusíte mít pocit, že se jedná o počin pro horních deset tisíc. Spíše naopak.

"Bigbrands je první český nákupní privátní klub, který vznikl v roce 2009. Svým uživatelům několikrát týdně nabízí zboží světových značek se slevou až 80% oproti běžným cenám." Tolik se píše v oficiální zprávě. V praxi to vypadá tak, že se zaregistrujete na úvodní stránce, www.bigbrands.cz, počkáte, až se vám zpracují údaje a pak už každé ráno dostanete na email informace o zboží, které se právě prodává. Nečekejte obrovské množství výrobků všech barev a velikostí. Přece jenom, nejedná se o věci za plnou cenu, takže výběr je trochu omezený. Každopádně, ke koupení jsou šperky, boty, sportovní oblečení i doplňky do domácnosti, všechno značkové a kvalitní.
Já osobně jsem zaregistrovaná už více než rok a to že jsem si zatím nic nekoupila no... víte, nějak jsem negramotná v nakupování přes internet.

Zatím byly všechny nabízené značky spíše zahraniční, zejména u designových výrobků. Dneska ráno se to však má změnit.

Už od 6:00 můžete nakupovat povětšinou hedvábné šaty Petry Pilařové a lampy a stínidla z papíru a dřeva MooDoo.

Posouzení designové kvality nechám na vás. Nicméně už zítra by měla do prodeje přijít značka Sistersconspiracy, a to je podle mě, nejen pro fanoušky Charlie Straight (Kdo by nechtěl mít košili jako Albert!) docela lahůdka.

Závěrem, děkuju moc ABNY, že mě na prezentaci vzala. Doufám, že jsem jí nedělala tak velkou ostudu. ;-)

Taková malá a komorní akce...

...kde je welcome drink zdarma.
V úterý, v galerii KusKovu, proběhla vernisáž výstavy fotek Liny Németh a šperků Věry Novákové.

Malý prostor byl plný horka, lidí se zájmem v umění a vůní a parfémů. Slečna hosteska stěží stáhala nalévat další skleničky Campari. ne moc příjemné, ne moc neobvyklé, jako na každé akci kde všichni chtějí vidět a slyšet.

A pak promluvila decentně obelčená majitelka, slovo převzala kurátorka. Postmodernisticky oblečená, v černém, s nijak neučesanými světlými vlasy, nenalíčená, na krku přívěsek ve ztvaru zeleného chameleona.

A mluvila, vařila guláš z vody ale nebylo to nic neobvyklého. sice se občas motala do svých obsáhlých metafor, pletla jména...ale na druhou stranu, lepší než kdyby četla z papíru.

A pak dořekla, dav zatleskal autorkám a jal se obhlížet vystavená dílka.

Fotky, jejichž počet by se spočítal na prstech byly sice zajímavé...ale na tak malý prostor se mi moc nezdály.

Šperky, ačkoli ne fashion, byly zajímavější. Spíše klasické tvary, dokonalé řemeslné zpracování, jako by byly vytvořeny z nekonečného množství na sebe naskládaných plátků kovu, z jednotlivých vrstev.
Nic exklusivně foturistického.  Ale špatné to rozhodně nebylo.

Ale sotva jsem se stačila podívat, sotva se ve skleničkách ukázalo dno v plné kráse, bylo na čase jít.

Mému doprovodu se tam hrubě nelíbilo. Byl znechucen, otráven...

A já jsem byla naštvaná.

(Ale pak to samozřejmě přešlo. MIluju svoje přátele jonom...občas jim opravdu, opravdu nerozumím.)