...kosmetiká
(Ať hodí kamenem ten, kdo dělá všechno správně.)
Vždycky jsem se snažila být krásná dívka. Ale nakonec se veškeré snahy scvrknou na opalovací krém.
(Co se opalovacích a poopalovacích přípravků týče, jsem expert.)
Už si ani přesně nevzpomenu, kdy mě kosmetická mánie chytla poprvé. Snad mi bylo deset, tehdy byly ještě umělé nehty, minimálně v našem městě, neznámé. Stejně jako nail art. Ale na táboře mi vedoucí, pomocí bílého a žlutého laku, na každý nehtík vytvořila kopretinku. Přepadala jsem si ... ano, jako holčička. A taky mi zapletli vlasy do copánků a po rozpletení jsem je měla krásně vlnité. Brečela jsem pak doma tak dlouho, až jsem si vybrečela tři laky. Malinový, modrý a žlutý , kterými jsem se dozdobila, na každý prst jiný obrázek. (A jak jsem byla pyšná, když mi to dílo pochválila paní ve stánku s nanukama!)
Jenomže prázdniny skončily přišla škola a lakování skončilo brutálním zážitkem. (Večer před odchodem do školy si můj otec všiml, jaké mám nehty a zavelel odlakovat. Jenomže odlakovač nebyl k nalezení. Tak šel do sklepa pro ředidlo. Z šílené hrůzy z chemie jsem si během patnácti minut lak z nehtů seškrábala nůžkami...)
Laky postupně zaschly... zato se začala hlásit puberta.
V časopise Bravo Girl!, půjčeném od kamarádky, jsem si přečetla, že o svou pleť je nutné pečovat. Čistit, peelingovat, vyživovat... Tehdy zrovna hrozně frčelo Makro coby super hypermarket co se vyplatí a tak jsem místo u čokolád nahodila zoufalý obličejík u kosmetiky a do košíku putovala trojbalení CleanAndClear peelingu a čistící vody. Po prvním týdnu... co si budeme povídat, voda štípala, peeling dřel, proti "černým tečkám" to nepomohlo ... a tak jsem, po dvou letech od koupě začala, z lítosti, peeling používat místo sprchového gelu.
Podobně to bylo s tužkami na oči a řasenkami, když mi bylo čtrnáct.
S pleťovými mléky v šestnácti.
S parfémem k osmnáctinám.
Když jsem začala "dělat tu modélku", nakoupila jsem zpevňující kosmetiku a vlasová séra, která mi na poličce stojí dodnes.
K dvacetinám jsem si koupila makeup a korektor od MAC. Opravdu jsem se snažila líčit se každý den. A odličovat se. Nějak to nevyšlo. Nepomohlo ani to, že jsem si koupila vhodný štětec.
A koupila jsem si laky na nehty. Abych byla jako ostatní.
A pak jsem si přečetla Nadiin první "výhružný" článek o kosmetice. Že jakýkoli pohyb venku bez makeupu je jako jíst nutellu prsty během cestování v MHD. A že makeup musí být vždy ihned po nanešení zapudrován. A že pod barevnou vrstvou musí být krém.
A tak jsem neznalá poměrů, zašla do Sephory a koupila si pudr, krém "na první vrásky, hydratační" a kabuki štěteček na pudr. A taky nové tužky na oči. A novou řasenku, protože z té staré, tříleté, mě začaly pálit oči.
Co se laků týče, stojí ve skříňce. Nenávidím oprýskané nehty, stejně jako špatně nalakované, stejně jako zažloutlé po odlakování ... chápete.
A zatím Nadia napsala nový "výhružný" kosmetický článek. O tom, že jenom jeden krém je blbost, že to co si dávám na čelo si nemůžu dát kolem očí. A už vůbec by to nemělo mít jinou značku. Že ani makeup a pudr by neměly mít jinou značku.
Cítím se z toho špatně. Jako neandrtálec v luxusním hotelu.
Když se tak na sebe dívám do zrcadla, vypadám hůř než kdykoli jindy. Pomohla by kosmetika?
A když se podívám do peněženky, mám spíš tendenci volit papírový pytlík. Mám strach, že pokud si to všechno, co potřebuju, koupím, (Pokud jsem to pochopila správně tak minimum - denní krém, noční krém, oční krém, pleťové mléko, pleťovou vodu, tonikum, odličovač očí, makeup, korektor, pudr, odpovídající štětce a desinfekce na ně - a to se bavím jenom o obličeji.) bude to dost stát, taky se možná nedonutím každý den věnovat hodinu své pleti a hlavně, třeba vyberu špatně. Nehledě na to, že všechno staré, různorodé, budu muset asi vyhodit.
Jsem z toho prostě nesvá.
Je to jako předsevzetí zhubnout, jíst zdravě, sprchovat se studenou vodou, nepít kávu, pít tři litry vody denně, brousit si kůži na patách, zastřihávat pravidelně konečky... je to těžké dodržet. Zvláště když milujete jídlo, spánek, vodu o teplotě skoro 40°C, kávu s mlékem, chůzi bosky, čokoládu a rohlíky... a bojíte se kadeřníků.
Zvláště když kosmetická taštička vaší matky obsahovala vždy jenom řasenku, jelení lůj, Niveu, Indulonu a případně růžový perleťový lak, tuhý korektor a modrou tužku na oči.
Když máte zažité, že "jít na kosmetiku" je luxus pro horních deset tisíc.
Jak to máte vy? Chváte se ke své pleti předpisově? Chodíte na kosmetiku?
A vůbec, co si myslíte o lidech, kteří se nelíčí?
Ps: Malé poděkování Nadi. Díky, jinak bych nevěděla vůbec nic :-)
(Ať hodí kamenem ten, kdo dělá všechno správně.)
Vždycky jsem se snažila být krásná dívka. Ale nakonec se veškeré snahy scvrknou na opalovací krém.
(Co se opalovacích a poopalovacích přípravků týče, jsem expert.)
Už si ani přesně nevzpomenu, kdy mě kosmetická mánie chytla poprvé. Snad mi bylo deset, tehdy byly ještě umělé nehty, minimálně v našem městě, neznámé. Stejně jako nail art. Ale na táboře mi vedoucí, pomocí bílého a žlutého laku, na každý nehtík vytvořila kopretinku. Přepadala jsem si ... ano, jako holčička. A taky mi zapletli vlasy do copánků a po rozpletení jsem je měla krásně vlnité. Brečela jsem pak doma tak dlouho, až jsem si vybrečela tři laky. Malinový, modrý a žlutý , kterými jsem se dozdobila, na každý prst jiný obrázek. (A jak jsem byla pyšná, když mi to dílo pochválila paní ve stánku s nanukama!)
Jenomže prázdniny skončily přišla škola a lakování skončilo brutálním zážitkem. (Večer před odchodem do školy si můj otec všiml, jaké mám nehty a zavelel odlakovat. Jenomže odlakovač nebyl k nalezení. Tak šel do sklepa pro ředidlo. Z šílené hrůzy z chemie jsem si během patnácti minut lak z nehtů seškrábala nůžkami...)
Laky postupně zaschly... zato se začala hlásit puberta.
V časopise Bravo Girl!, půjčeném od kamarádky, jsem si přečetla, že o svou pleť je nutné pečovat. Čistit, peelingovat, vyživovat... Tehdy zrovna hrozně frčelo Makro coby super hypermarket co se vyplatí a tak jsem místo u čokolád nahodila zoufalý obličejík u kosmetiky a do košíku putovala trojbalení CleanAndClear peelingu a čistící vody. Po prvním týdnu... co si budeme povídat, voda štípala, peeling dřel, proti "černým tečkám" to nepomohlo ... a tak jsem, po dvou letech od koupě začala, z lítosti, peeling používat místo sprchového gelu.
Podobně to bylo s tužkami na oči a řasenkami, když mi bylo čtrnáct.
S pleťovými mléky v šestnácti.
S parfémem k osmnáctinám.
Když jsem začala "dělat tu modélku", nakoupila jsem zpevňující kosmetiku a vlasová séra, která mi na poličce stojí dodnes.
K dvacetinám jsem si koupila makeup a korektor od MAC. Opravdu jsem se snažila líčit se každý den. A odličovat se. Nějak to nevyšlo. Nepomohlo ani to, že jsem si koupila vhodný štětec.
A koupila jsem si laky na nehty. Abych byla jako ostatní.
A pak jsem si přečetla Nadiin první "výhružný" článek o kosmetice. Že jakýkoli pohyb venku bez makeupu je jako jíst nutellu prsty během cestování v MHD. A že makeup musí být vždy ihned po nanešení zapudrován. A že pod barevnou vrstvou musí být krém.
A tak jsem neznalá poměrů, zašla do Sephory a koupila si pudr, krém "na první vrásky, hydratační" a kabuki štěteček na pudr. A taky nové tužky na oči. A novou řasenku, protože z té staré, tříleté, mě začaly pálit oči.
Co se laků týče, stojí ve skříňce. Nenávidím oprýskané nehty, stejně jako špatně nalakované, stejně jako zažloutlé po odlakování ... chápete.
A zatím Nadia napsala nový "výhružný" kosmetický článek. O tom, že jenom jeden krém je blbost, že to co si dávám na čelo si nemůžu dát kolem očí. A už vůbec by to nemělo mít jinou značku. Že ani makeup a pudr by neměly mít jinou značku.
Cítím se z toho špatně. Jako neandrtálec v luxusním hotelu.
Když se tak na sebe dívám do zrcadla, vypadám hůř než kdykoli jindy. Pomohla by kosmetika?
A když se podívám do peněženky, mám spíš tendenci volit papírový pytlík. Mám strach, že pokud si to všechno, co potřebuju, koupím, (Pokud jsem to pochopila správně tak minimum - denní krém, noční krém, oční krém, pleťové mléko, pleťovou vodu, tonikum, odličovač očí, makeup, korektor, pudr, odpovídající štětce a desinfekce na ně - a to se bavím jenom o obličeji.) bude to dost stát, taky se možná nedonutím každý den věnovat hodinu své pleti a hlavně, třeba vyberu špatně. Nehledě na to, že všechno staré, různorodé, budu muset asi vyhodit.
Jsem z toho prostě nesvá.
Je to jako předsevzetí zhubnout, jíst zdravě, sprchovat se studenou vodou, nepít kávu, pít tři litry vody denně, brousit si kůži na patách, zastřihávat pravidelně konečky... je to těžké dodržet. Zvláště když milujete jídlo, spánek, vodu o teplotě skoro 40°C, kávu s mlékem, chůzi bosky, čokoládu a rohlíky... a bojíte se kadeřníků.
Zvláště když kosmetická taštička vaší matky obsahovala vždy jenom řasenku, jelení lůj, Niveu, Indulonu a případně růžový perleťový lak, tuhý korektor a modrou tužku na oči.
Když máte zažité, že "jít na kosmetiku" je luxus pro horních deset tisíc.
Jak to máte vy? Chváte se ke své pleti předpisově? Chodíte na kosmetiku?
A vůbec, co si myslíte o lidech, kteří se nelíčí?
Ps: Malé poděkování Nadi. Díky, jinak bych nevěděla vůbec nic :-)
