Jak snášíte kritiku?
Je vám to upřímě jedno?
Je vám z toho smutno?
Snažíte se "polepšit"?
Snažíte se hájit?
Jste na dotyčného kritika na..ané?
Každý se s tou nepříjenou stránkou věci vyrovnává jinak.
Já osobně jsem se vždycky snažila "polepšit". Lidi ze mě měli (snad už to tak není, ale kdoví) srandu, protože stačilo zmínit nějaký můj nedostatek (ta Olga se vůbec nemaluje) a já se ho snažila napravit (to pak bylo smíchu když jsem chodila "namalovaná").
Kritiku beru vážně a v podstatě, kritika je to, co mě posunuje kupředu, co mi pomáha najít sebe sama.
Kdyby nebylo kritiky, ještě pořád bych si psala rádoby fashionblog.
Přirozeně, kritiky se bojím (komu uprostřed akce řekl chlap" že by raději tu svíčkovou ", ten chápe), na druhou stranu, kdyby nebylo kritiky, ještě teď bych vážila 64 kg a měla poctivě neholené nohy a podpaží. S kritikou jsem se sžila, akceptuju i vzkazy, které po cenzuře vykazují dvě, tři, nezačerněná slova.
Na každém šprochu pravdy trochu. Sama sebe nevidím, neslyším a bez feedbacku bych nevěděla kudy kam.
(odbočka - feedback je oblíbený nástroj mého bývalého. Hodinu do mě hučí jak jsem neschopná a podobně s tím, že to je feedback...to fakt nevím jestli brečet nebo se radovat )
Proč to ale píšu....
...realita je taková že mě pekelně serou lidé, kteří nesnesou jakoukoli kritiku. ¨
Například uvedu fashionbook.cz - říkají si módní web, ve skutečnosti je to něco mezi blogem a elle.cz. Můj problém je, že kdykoli vyjádřím vlastní názor, který neobsahuje přídavné jméno nádherný, úžasný, pravdivý...tak mě majitelka totálně setře.
WTF?
TO NESMÍNE NESOUHLASIT?
Podobné věci mě prudí i na jiných stránkách. Kruci, komenty jsou od diskuse, fakt že mi 50 teenagerek pochválí fotku je sice příjemná masáž ega, ale divoká reakce na sebemenší náznak kritiky?
Kde to jsme?
Pak mě mrzí, že musím přestávat sledovat blogy, které jsou kvalitní, jenom kvůli pitomým komentům.
Jak to máte vy?
Je vám to upřímě jedno?
Je vám z toho smutno?
Snažíte se "polepšit"?
Snažíte se hájit?
Jste na dotyčného kritika na..ané?
Každý se s tou nepříjenou stránkou věci vyrovnává jinak.
Já osobně jsem se vždycky snažila "polepšit". Lidi ze mě měli (snad už to tak není, ale kdoví) srandu, protože stačilo zmínit nějaký můj nedostatek (ta Olga se vůbec nemaluje) a já se ho snažila napravit (to pak bylo smíchu když jsem chodila "namalovaná").
Kritiku beru vážně a v podstatě, kritika je to, co mě posunuje kupředu, co mi pomáha najít sebe sama.
Kdyby nebylo kritiky, ještě pořád bych si psala rádoby fashionblog.
Přirozeně, kritiky se bojím (komu uprostřed akce řekl chlap" že by raději tu svíčkovou ", ten chápe), na druhou stranu, kdyby nebylo kritiky, ještě teď bych vážila 64 kg a měla poctivě neholené nohy a podpaží. S kritikou jsem se sžila, akceptuju i vzkazy, které po cenzuře vykazují dvě, tři, nezačerněná slova.
Na každém šprochu pravdy trochu. Sama sebe nevidím, neslyším a bez feedbacku bych nevěděla kudy kam.
(odbočka - feedback je oblíbený nástroj mého bývalého. Hodinu do mě hučí jak jsem neschopná a podobně s tím, že to je feedback...to fakt nevím jestli brečet nebo se radovat )
Proč to ale píšu....
...realita je taková že mě pekelně serou lidé, kteří nesnesou jakoukoli kritiku. ¨
Například uvedu fashionbook.cz - říkají si módní web, ve skutečnosti je to něco mezi blogem a elle.cz. Můj problém je, že kdykoli vyjádřím vlastní názor, který neobsahuje přídavné jméno nádherný, úžasný, pravdivý...tak mě majitelka totálně setře.
WTF?
TO NESMÍNE NESOUHLASIT?
Podobné věci mě prudí i na jiných stránkách. Kruci, komenty jsou od diskuse, fakt že mi 50 teenagerek pochválí fotku je sice příjemná masáž ega, ale divoká reakce na sebemenší náznak kritiky?
Kde to jsme?
Pak mě mrzí, že musím přestávat sledovat blogy, které jsou kvalitní, jenom kvůli pitomým komentům.
Jak to máte vy?
