Móda je mrcha. Neptá se, co chceme, prostě diktuje a diktuje, a to nejenom
ta vysoká, která se jen tak rozhodne, že se budou nosit pruhy, ale taky ta
internetová, která má za to, že by bylo fajn mít tetování. No, proč ne. Možná,
že spousta holčiček se rozhodne pro návštěvu studia jenom proto, že někde na
tumblru zahlédly srdíčkovou romantiku. A třeba to je potřeba, která vzniká už v
dětství, a módnost jenom dodává odvahu a nebo na ní vůbec, vůbec nezáleží.
Mě osobně nejrůznější body modifikace fascinují, stejně jako všechno
podivné. Kolem pískoviště, kde jsme si hráli jako děti, každý den procházel
starší pán s hustě potetovanými pažemi. Ta barva a zvrásněná kůže, čuměla jsem
jak puk. Na gymplu jsem brala tetování jako doživotní módní doplněk, už tehdy
mi nějak docvaklo, že by to asi neměl být jenom nějaký módní obrázek
(tehdy
hodně letěl tribal, kytičky a motýlci), ale než jsem se dostala do věku kdy
jsem nepotřebovala podpis rodičů, tak jsem "modelkovala" a něco takového
nepřipadalo v úvahu. V rámci fashion poblouznění jsem pak nějakou dobu slintala
nad tetovačkama Chanel, ale protože jsem nesehnala originály
(které bych si
nechala udělat napevno) a fake jsem nechtěla, nějak to odpadlo.
A zatímco snubák vyplynul tak nějak sám od sebe, prostě jako doživotní
vazba, jako něco co nemůže být odstraněno bez následku, co se nikdy nedá
zapomenout, vrátit zpět, odložit
(a taky jako vhodný svatební dárek od mojí
sestřenky a jejího muže), hurá akce posledních dnů je něco tak trochu jiného.Když
jsem přibližně přesně před dvěma lety šílela strachem z bakalářských státnic a
cítila se osamělá a zoufale slabá a bez energie, napadl mě motiv, zadala jsem ho
naší budoucí akademické malířce a objednala se. Celé dva roky obrázek ležel
nejprve v hlavě, pak na papírku, buď nebyl čas nebo mi chyběla ta okamžitá
potřeba, zoufalé nutkání něco změnit. Nakonec to nebyl dlouho plánovaný obřad,
prostě mi do školy přišla zpráva, já stáhla obrázek z netu neb předlohu jsem
sebou neměla a jelo se podle fotky na obrazovce iphonu doplněné o moje
dokreslování červenou fixkou.Na druhou stranu, posloupnost jednotlivých kroků vedla
k tomu, že jsem naprosto spokojená a to je tuším to hlavní.
Zní to jako omletá fáze, ale tetování člověka změní. Napořád. Minimálně už
pak nebudou jedinými identifikačními údaji otisk prstu a fotka duhovky, ale v případě
větších věcí už to tak nějak mění i způsob, jakým s vámi jedná vaše okolí.
Když jedu v tramvaji, často okukuju, jaké tajné značky má kdo vytetované na
prstech a uvažuju, co asi v jisté společnosti všechny ty muří nohy, kolečka a
křížky znamenají.
Ale kdo je přesvědčený, ten je ochoten se s dráhou tajného agenta rozloučit,
případně se moc nesvlíkat.
Pokud víte, že to chcete, ale ještě jste v tom panny nepolíbené, pak je asi
lepší obrátit se na holky, které za sebou mají větší barevné plochy, ale pro letmou
orientaci snad posloužím i já. Předně, je důležité najít si tatéra, kterému
fakt věříte, že to nezkoní. Odborník precizně vypracuje cokoli, ale každý má
něco, co ho baví více, k čemu více tíhne. Zvláště pokud nechcete nějakou
katalogovou samolepku, je důležité naladit se na stejnou vlnu a pokud to
nefunguje, tak vycouvat. Vztah mezi tatérem a tetovaným bych přirovnala k sexu.
Blíže se k člověku dostane snad už jenom specalizovaný doktor a jako si do
postele nezvete jen tak někoho, ani pod kůži byste neměli.
Když už teda máte vybraného svého umělce, je dobré se domluvit na nějakém
ideálním čase, denní době kdy jste plní energie, ale zároveň bez stresu a bez
pocitu, že je třeba spěchat. Adrenalin je nepřítel tetování. Terezka doporučuje
před vlastní akcí nepít kafe, lidi po požití alkoholu se ani nesnaží tetovat a
naopak, radí dát si předem něco dobrého na zub a v průběhu pak čokoládu. Fakt
je, že když už je člověk opravdu utahaný, kostička ho zase nahodí a pomůže
překonat krizi. Ověřeno.
No, taky odpověď na tu blbou otázku jestli to bolí. Jo. Asi tak, jako když
si z rozbitého kolena kartáčkem vytahujete štěrk, nebo když si pinzetou trháte
chlupy, hezky jeden vedle druhého.
(Rozdíly mezi místy jsou stejné jako mezi
škubáním na lýtku, na obličeji a v podpaží. Třeba.) Je taky rozdíl mezi linkou
a mezi vyplňováním a taky myslím, že záleží na šířce jehly. Když se to stejné
místo projíždí potřetí, je to vážně libovka. Pokud jste zatím ještě nečelili
podobným výzvám, počítejte s tím že i u drobnosti můžete snadno omdlít, na
druhou stranu, člověk tak relativně bezpečně zjistí, jak reaguje jeho tělo, a
to se může hodit pro případ neočekávaných událostí. Proti slabosti pomáhá
pravidelné dýchání, uvolnění, příjemná hudba, nebo prostě něco jiného, na co se
můžete soustředit.
(A nebo … nikdo neříká, že bolest nemůže být fajn.) Na
druhou stranu, na to co se děje při samotném tvoření člověk brzo zapomene,
zatímco po cestě domů se oteklý kousek začne ozývat a při nešetrném zacházení
umí i hlasitě protestovat.
Jako to teda probíhá technicky? Tatér si připraví sterilní nástroječky a
inkousty podle barev, z kterých bude tvořit. Pak nakreslí předlohu na
obtiskovátko, oholí a vydesinfikuje dotyčnou část těla, obtiskne obtisk, co se
nenakopíruje, to dokreslí fixkou a už to jede. Průběžně se namáčí jehla do
inkoustu, přebytečný inkoust z ranky se stírá i s případnými tělesnými
tekutinami.
(Je dobré se o tom, jak to máte s krvácením, předem pobavit.)
Nakonec se to zase přestříká desinfekcí, otře, pomaže vazelínou, překryje fólií
a zalepí. A pak už je to na vás. Samolepka se doporučuje sundat nejdříve po hodině, umývání, pokud je třeba,
tak antiseptickým mýdlem.
(Ale jsou dobrodruzi, co to neřeší a už na druhý den
se rochnili v bazéně a na konečném vzhledu se to neprojevilo.) První den
to bylo zarudlé a ploché, postupně se otok ztrácí a vytváří se 3D stroupek.
Zatímco snubák jsem kvůli nepříjemnému praskání mazala celý týden Betadinovou
mastí, linky jsou v pohodě, ale je to jenom malý obrázek.
Pak už záleží jenom na vašich regeneračních
schopnostech, mi trvá hojení mezi deseti a čtrnácti dny.
(Nejenom tetování, ale
taky škrábance od koček, pořezané prsty a rozdrásané akné.) Ale váš umělec vás
určitě zahrne množstvím informací ohledně ošetřování, koupání, sprchování,
saunování, cvičení...
Mimochodem, tetování má poměrně hodně českých bloggerek. Trochu jsem to
progůglila a některé fotky jsou tak trochu skrývačky, ale aspoň se nebudete
nudit. A těch barevnějších se pak můžete ptát na detaily.
Ps: Nevím, jak to mají ostatní, ale pro mě je důležitý proces samotného tvoření, pocit že dokážu ovládnout svoje tělo a nezkolabovat.
(K čemuž mi, bohužel, stačí kožní úraz o ploše jeden decimetr.) Kdyby mělo smysl nechat se tetovat "neviditelným" inkoustem, pak by mi to zřejmě vůbec nevadilo.
 |
| Nika Chic |
 |
| Ejvi Freedom |
|
|
 |
| Paulína | |
 |
| Le Simple |
 |
| Czech Chicks |
 |
| Martina Golightly |
 |
| Alice |
 |
| Mici Mathonka |
 |
| Pavlína Jágrová |
 |
| Style of Becca |
 |
| Terezia Mia |
 |
| Eva Liliana |
 |
| Zuz - red poppy stories |
 |
| Hard rock republica |
|
 |
| Adélka Chloe |
 |
| Theresa Matějičná |
